Jeden nočníkový

Bylo, nebylo. Za sedmero plenkami a sedmero krémy na zadeček ležel jeden velký tyrkysový nočník. Ten krásný nočník, zel dlouhou dobu prázdnotou. Byl velice, převelice smutný a pomalu na něj usedal prach, ale jak už to v životě bývá, i na něj přišla řada. Jak k tomu došlo a co předcházelo zamilování se do nočníku? Nepřestávejte číst a dozvíte se to.

Nočník jsme koupili na popud paní doktorky hned, jak prcek začal sedět se slovy: „Zkoušejte ho tam posazovat a on se to rychle naučí.“ Pořídila jsem ho těsně před tím, než jsme šli na další kontrolu a abych měla klidné svědomí, prcka jsem tam posadila. Nic se samozřejmě nedělo a prcek zvesela nočník ignoroval. S přibývajícími měsíci, přibývaly i komentáře typu: „Vy máte ještě plínku?“ „Ty máš ještě plínku? Ty ostudo.“ „Takový velký kluk a má ještě plenku.“ A víte, co na to prcek? Vykakal se rovnou do té plenky. Prostě se na ty řeči …. Jedinou osobou, které bylo ubližováno, jsem byla já. Brala jsem si to osobně a přisuzovala jsem si nálepku neschopná matka.

Jenže já vůbec neschopná nebyla, pro odplenkování ještě nebyl čas. Různě jsem se poptávala a zjistila jsem, že děti si začnou uvědomovat svou potřebu okolo druhého roku. Někdo dříve, ale někdo i mnohem později. Byla jsem v klidu a s odplenkováním jsme začali postupně, bez nátlaku.  Jakmile bylo teplo, nechala jsem prcka běhat bez plenky. Pokud si myslíte, že to k něčemu bylo, tak se mýlíte. Byl schopný, chodit v počůraných šortkách celý den (ne, že bych ho v tom nechala). Bylo mu to šumák. Dva měsíce před druhými narozeninami jsem ho začala posazovat na nočník. Nejprve se bránil a tak jsem nočník nechala na viditelném místě v obýváku. Ano, máme tam dodnes nočníkovou dekoraci 😊.  Zhruba po týdnu jsem ho zkusila posadit znova a už to nebyl takový boj. Zlom nastal, když jsem si na nočník sedla i já a pak jsem ho brála sebou na záchod. Chtěl čůrat jako maminka.

První nočníková meta pokořena. Neignoruje ho a nebojí se. Pokračujeme dál za stálého počůrávání se. Asi to byla naše chyba, protože jsme mu plenku nedávali doma, ale když jsme někam šli nebo jeli, plenku jsme mu pro jistotu dali a tím jsme ho mátli. Když tedy chcete přestat, je lepší si najít období, kdy trávíte čas doma a nebudou u vás další změny, které by ho mohly stresovat.

Pak jsem se stala pro prcka osinou v zadku. Stále jsem se ho ptala, jestli se mu nechce čůrat a tak jsme vychytali to, že čůral do nočníčku, ale jakmile jsem ho nechala déle bez povšimnutí nebo jsem prostě zapomněla, počůral se. Zlom nastal po druhých narozeninách. Něco se zlomilo a prcek sám přišel s tím, že chce čůrat. Samozřejmě jsme neodchytili vše, ale měli jsme vyhráno. Nejvíc mě překvapila dlouhá cesta do Itálie, kdy jsme prckovi vysvětlili, že v autě musí mít plenku, pokud bude chtít čůrat, může si říct a my mu zastavíme. Nevyčůral se do plenky ani jednou. Jen my jsme stavěli a vylévali všude nočník 😊, ale s radostí.

Ještě dnes se stanou nehody, ale děti na ně mají nárok až do čtyř let a v noci i do pěti. My máme stále plenku na spaní. Přes poledne je někdy suchá, ale ta noční, raději nemluvit. Pokud dávám plenku, mažu Bepanthen Care mastí. Abych byla úplně upřímná, na chvíli jsem přestala a pak si pěkně nadávala. Prcek se oprudil tak jako nikdy předtím. A tak mažu a mažu poctivě. Bepatnhen je stále s námi a doufám, že i vám prokazuje stejnou službu.

Co jsem si z příběhu o nočníku a plenkách odnesla?

• Netlačit, nemá to cenu. Ono to prostě přijde samo.

• Nesrovnávat se s ostatními. Každý jsme unikát a každému jde něco jinak.

• Nedělat krok zpět. Pokud už plenku nedáváte, nedávejte jí ani na vycházku.

• Být trošku hluchá anebo některé řeči pouštět hned z hlavy pryč.

• Přehánět. Když se prcek vyčůrá, chodí nám to ukazovat, protože se strhne cirkus a my mu tleskáme a voláme hurá. Je nadšený, protože něco dokázal.

• Myslet za prcka. Když někam jedeme nebo se jde spinkat, vždycky prcka ženu na nočník.

• Myslet i na nehody. Nosím s sebou stále čisté trenky a kalhoty.

• Pozor na negativní reakce při nehodě. Dítě by se mohlo šprajcnout.

• Co jsme dokázali nyní, může být za chvíli na nějakou dobu v čudu. Prcek se nám opět začal počůrávat i to druhé. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem ho kvůli práci dala na jedno dopoledne do mini školky. Trvalo to dvě návštěvy, tedy 14 dní a já brečela a brečela. Samozřejmě ne kvůli počůrávání, ale kvůli tomu, že ho opouštím, ale o tom zase někdy jindy.

• Povídali jsme si o tom a vlastně i četli. Krásná je knížka od Mladé Fronty Vombat Jirka, který kaká hnědé kostky a pak Malý nočník, malá hovínka od Svojtky.

Jeden problém však máme. Prcek chce chodit pouze na nočník a tak, když někde jsme a chce kakat, je to průšvih.

A jaký je váš nočníkový příběh a používáte stále Bepanthen, i když vaše dítě již nemá plenky přes den?

Zazvonil zvonec a nočníkové pohádky je konec. Vlastně ne. Ještě tu pro vás máme soutěž s Bepanthenem. Soutěžit můžete o balíček Bepanthen, který obsahuje:

1x Bepanthen Care mast 100 g

1x Bepanthen Care mast 30 g

1x Sensiderm mast 20 g

Co pro to udělat?

1.         Staňte se fanouškem stránky Betty & Co. TADY

2.         Napište pod tento článek (nezapomeňte na email) nebo pod příspěvek s tímto článkem na FB (TADY) svůj nočníkový příběh.

3.         Pokud chcete mít větší šanci, sdílejte veřejně příspěvek se soutěží. Zařadím vás do losování hned 2x. TADY

Odpovídat můžete až do neděle 5. 11. do 12:00.

Vaše nočníková královna Betty

PS. Právě probíhá hlasování v anketě Blogerka roku a my s prckem budeme vděčni za váš hlas. To ovšem v případě, že nás rádi čtěte :). Moc děkujeme a hlasovat můžete tady. 

PPS. Na fotografiích prcek sedí na nočníku, protože jsem ho o to požádala. Jeho soukromí tak snad nenarušuji.