10 důvodů proč tě miluji

Sleduji tě zpoza obrazovku počítače. Sedíme na terase obklopené vinicemi a mně je s tebou tak strašně hezky. Prcek zlehka oddechuje a my vlastně také. Cítíme ten klid, větřík si pohrává s mými vlasy (asi vypadám jako Rozárka), cikády křičí do světa, jsme tu a nám je dobře i beze slov. Nasáváme energii magického místa, které se snad nikdy neomrzí a já jsem do téhle romantiky přitáhla počítač. Promiň, ale okamžik, jako je tento jsem potřebovala zachytit do sítě plné písmenek. Na bílou plochu, ve které si spolu hrají černá písmenka. Já vím, že jsme ji zachytili i do našich vzpomínek, které jsou díky tobě tak barevné. Je jich mnoho a doufám, že nikdy nešednou. Jen jsem do té neromantické bedny chtěla napsat, že ti moc děkuji a oslavit tak naše výročí.

Nezapomínáš

Víš, že dnes je den, kdy jsme se brali? Proč ti to vlastně připomínám, když ty to víš líp než já. Pamatuješ si všechna důležitá data. Víš, kdy jsi mě požádal o ruku, kam jsme pak šli na jídlo a v kolik to přesně bylo. Já ne. Jsem v tomhle naprostý lempl, a pak vše honím na poslední chvíli. Stejně jako dárek k našemu výročí svatby. Víš, co to bude? Tohle asi netušíš, protože to jsou tyhle řádky.

Podporuješ každý můj bláznivý nápad

Ať je to můj blog, odjezd na dovolenou během jedné hodiny, surfování na Bali, jízda na motorce, změna práce, kurz potápění. Vše, co já si usmyslím . . . jdeš za tím se mnou a většinou jsi ty, tím hnacím motorem. Tím, kdo mě táhne a zařídí, že já to dotáhnu také. Ten, kdo za mnou stojí, i když ví, že je to naprostá blbost. Někdy mě necháš si natlouct kokos, ale nenecháš mě padnout doslova. 

Jsi tu

Jsi tu vždycky, když mi není dobře se svou otevřenou náručí. Někdy raději mlčíš, ale zrovna u nás dvou je to naprosto standardní stav. Oba máme rádi ticho a rozumíme si i pohledy. Už poznám, který tvůj kukuč, co znamená. A jestli je OK nebo jsi KO. Vím, kdy mám mlčet, ale v tu chvíli většinou začnu mluvit víc, a to ty nechceš. Já vím, vždycky dělám vše obráceně. A proto tě mám moc ráda, protože i přesto, jaká jsem, jsi stále se mnou.

Nosíš mi kytky … jen tak

Když jsi mi přinesl první kytku, věděla jsem, že to s tebou nebude jen tak a ty jsi jí přinesl jen tak. Nic jsme neslavili, nic se nechystalo ani jsem si o ní neřekla. A víš, co je na tom nejkrásnější. Nosíš mi je stále. Takže to nebyla žádná vábnička. Byl to holý fakt. Byl jsi to ty.

Zakládáš si na drobnostech, které dělají krásnější den

Každé ráno mi uděláš čaj. V zimě zatopíš v krbu, abychom měli s prckem teplo, když vstaneme a po tobě doma zůstane jenom vůně tvého parfému. Děláš náš život jednodušší a vlastně to je i tvé krédo. Mít, co nejméně komplikovaný život. 

Jsi stále můj manžel

I přestože jsem naprosto odlišný tvor a teď nemluvím o tom, že jsem žena a ty muž, stále jsi se mnou. Někdy to moc nechápu, protože vidím věci v úplně jiném světle, ale ty mi dáváš prostor. Vím, je to těžké, když na sebe narazí bohém, který totálně neumí plánovat a osoba, stojící pevně nohama na zemi s plánem na rok dopředu. Vím, že můj nápad, odjet na výlet za deset minut, když u nás bouchla bomba je pro tebe naprostý haluz, ale já to dám a přijde mi to normální. Tak to prosím dávej i ty. Já se učím, ale naplánovat to učení je pro mě holt dost těžké.

Necháš mě spát, když jsem celou noc byla kvůli prckovi vzhůru a nemusíš. Nikdo tě o to neprosil a ty jdeš. Spolu jsme s klidem dokázali přestěhovat prcka do pokojíku a on tam začal v klidu spát celou noc. Spolu jsme ho naučili nevstávat každé dvě hodiny na kojení. Spolu to dáme vždycky dohromady.

Přestože tvrdíš, že nejsi romantik, jsi ten nejromantičtější kluk pod sluncem. Třeba to dnešní ráno? Já se lekla, ale na posteli ležela kytka a taštička s dárkem. Naplánuješ mi tajnou oslavu, pozveš mé kamarády, a když nemohou přijít, zařídíš, aby poslali video. Klidně i z Thajska. Prostě jsi je dohnal, pro mě. Pro mé romantické smýšlení, které v posledních letech dost zaostává.

Miluješ mě

A to je to nejdůležitější. Miluješ mě bez velkých výhrad. Takovou, jaká jsem. I s tím zadkem, 160 cm a zvláštním smyslem pro humor. Občas si šťourneš, ale já už tak nějak vím, že je to směřování mé dětské duše dál.  Za tím, co chci, ale ještě to úplně nemám srovnané. 

Pro tvůj úsměv a touhu žít, zažívat a zpříjemňovat život ostatním. Pro to, jak špulíš rty, když se soustředíš a nevíš, že tě někdo pozoruje. Pro tvůj bezbranný výraz, když si čteš a netušíš, že tě zase sleduji.

Pro tvou lásku, kterou rozdáváš okolo. Všem bez výhrad, vykřičníku, otazníků. 

Pro to, že jsi stále tím, koho jsem si před třemi roky vzala.

A tohle je můj dárek pro tebe. Krásné výročí.

PS. Aspoň jednou za rok si pusť naše video. Je krásný, uvidíš:

PPS. Video je od skvělého Leoše Brabce a fotky od Jendy Martince.