Procházím se parkem a prďola krásně oddechuje v kočárku. Chrupe tak, že ho slyším ven z boudičky. Užívám si chladného podzimu a chvilky, která je jen pro mě. Přemýšlím o letošních Vánocích. Je nás o jednoho víc. Jéňa se na Vánoce těší už teď a stále o nich mluví. Je krásné, že nemluví o dárcích, ale že se těší na Vánoce … na světýlka. Ponořená do svých Vánočních úvah vyjedu z parku a mířím na náměstí. Matýsek na kostkách lehce nadskakuje, ale spokojeně chrupe dál. Usmívá se. Asi se mu zdá něco hezkého. O stromečku to asi nebude. Nejspíš před sebou vidí obrovskou cisternu mléka 😊. O čem jiném by se mu mohlo zdát? Najednou se přede mnou otevře prostranství našeho náměstí, kde se tyčí vánoční strom, a když se otočím, v dáli si spolu pohrávají světýlka, která jsou propletena v krásnou bránu. "Tak už je to tady", pomyslím si. Jsou tu Vánoce.
