Používá technologii služby Blogger.

Jak se cítit více žensky


Od jisté doby jsme mámou, ženou, milenkou, uklízečkou, kuchařkou a možná byste toho za mě vyjmenovaly i víc. Máme tolik rolí a den má jen čtyřiadvacet hodin. Musíme být „always on“, trpělivé, schopné a zároveň u toho vypadat krásně, odpočatě … žensky. No a to je občas trošku těžké.

Zimní dovolená s dětmi (Jedině kids friendly)


Jet na dovolenou s batoletem stojí za to. Pokud bydlíte v hotelu, večer ležíte na posteli a hrajete si na Arabelu, která se pevně tiskne k manželovi a halí se do neviditelného pláště. Velmi často manžela peskujete nesmyslnými požadavky jako: „Nedýchej nahlas.“ Ještě lepší je, když pronesete: „Nedýchej nebo neusne. Nehýbej se, ta peřina šustí. Nemohl jsi to vydržet?“ V nejhorším případě se společně vykážete do pidi koupelny, kde sedíte na dlaždičkách a bojíte se promluvit, protože z té šusťákové cestovní postýlky se stále ozývá: „Mamííí, tatííí, hajííí, ne.“ Mimo to slyšíte to strašné šustění a říkáte si: „Prosím, ať už to přestane, protože vás právě začal studit zadek, v koupelně není wifi a s manželem pro jistotu nemluvíte, protože byste vydávali zvuky.“

Kdo je máma?


Přečetla jsem pohádku a za doprovodu řevu linoucího se z postýlky zavírám dveře pokojíku. Jdu do ložnice a chvíli přes zeď poslouchám to žalostné kňourání, které z ničeho nic utichá a v chůvičce slyším lehké pochrupkávání (má rýmu). Ležím a začínám si v hlavě sumarizovat, co teď všechno musím udělat. Poklidit hračky, ustlat, zamotat roličku rozmotaného toaletního papíru. Ehm, dvě roličky. Zamést a vysát sedačku, kde je takový chlívek, že by se tam ani prasatům nechtělo. Uklidit nádobí, pověsit prádlo …