Používá technologii služby Blogger.

Opomíjená – poporodní rehabilitace





Po druhém porodu se má touha být jako před otěhotněním snad zdvojnásobila. Nevím jestli příčinou byla špatně zvolená poznámka na mé vypouklé břicho po návratu z porodnice, nebo prostě fakt, že už nechci tahat 10kg navíc. Začala jsem brzy s běháním, ale bolela mě záda. Přesto jsem se toho nechtěla vzdát a začala řešit, co by mohlo být příčinou. Doma jsem si zkusila, jestli nemám diastázu a byla tam. I po šestinedělí se mě držela jako klíště. V tu chvíli jsem se pustila do hledání vhodného cvičení. Našla jsem si trenéra, který se zaměřuje na diastázu, ale neměl na mě čas. Byl to začarovaný kruh a já už byla lehce zoufalá. V teplicích nebylo moc příležitostí, nebo nebyl čas a někdy mi přišlo, že ani chuť. Nechtěla jsem budovat svaly, ale dostat se do funkčního stavu. A to je pro většinu trenérů strašná nuda. Až jednou jsem na Instagramu narazila na Marušku (CoSiDneska), která řešila stejný problém a přímo u nás v Teplicích. Slovo dalo slovo a já mohla s radostí na první vyšetření a cvičení.

Dort k prvním narozeninám – bez cukru



A je to tady. První narozeniny. Jsem nadšená a smutná zároveň. Vím, že je to klišé, ale oni tak strašně rychle rostou. Pamatuji si na každičký moment ze dne, kdy se Matýsek narodil. Vzpomínám na chvíle, kdy se s bráškou viděli poprvé a pamatuji si první probdělé noci.  Kdyby se mi někdo pokoušel namluvit, že to bylo včera a ne před rokem, asi mu budu věřit.

Jak jsme připravovali Jeníčka na příchod brášky



Nemohu spát a není to cestovní horečka. Sice ráno odjíždíme směr Vánoční Budapešť, ale mě tíží něco jiného. Cítím, že je něco jinak. Vstanu a v polospánku si to krok po kroku šinu do koupelny. Podívám se na sebe do zrcadla a raději ihned zrcadlovou skříňku otevřu. Nebudu lhát, málem jsem se lekla. V levém rohu nahoře na mě čeká test. Těhotenský test. Rozbalím ho a jde se na věc. Trvá to dlouho a nervozita střídá neskutečnou euforii. Myšlenky se melou a mě bolí hlava od jejich překotného vyplouvání na povrch. Tak už? Jedna čárka … jsou tam! Dvě čárky, které definitivně mění náš život. A nejen náš. Tentokráte ovlivní život i našemu prckovi. Kloučkovi, který byl doteď sám a měl naši stoprocentní pozornost. Čisté duši, která ještě všem procesům, jež se budou dít, nemusí porozumět. Dělá se mi špatně a těhotenské nevolnosti to ještě nejsou …