Používá technologii služby Blogger.

Cesta z města


Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. A mě ze srdce padá obrovský kámen. Žíla, která mi naběhla na spánku a pulzovala rychlostí superhrdiny mířícího do záchranné akce, začala mizet. A já před sebou neviděla malého ďáblíka, ale anděla, který se usmíval, skákal radostí a děkoval za to, že jsme na tak krásném místě. Po sedmi hodinách v autě jsme dorazili na místo a řeknu vám, byl to očistec.

Budeme čtyři


Vše začíná v posteli … Celou noc se divně převaluji a nemůžu pořádně zabrat. Připisuji to cestovní horečce, protože ráno vstáváme a vyrážíme směr Budapešť. Okolo páté si už nedávám šanci a jdu do koupelny. Mám nějaké tušení, ale úplně nevím, co to vlastně je. Rozbalím těhotenský test, který mi zůstal ještě z duo balení z těhotenství s Jeníčkem …

Mé novoroční (ne)předsevzetí



Ležím v posteli a snažím se usnout. Silou tlačím víčka k sobě, až mě pálí oči. Vedle mě spokojeně oddychuje manžel a v pokojíku chrupe prcek. Už mě v noci moc nevolá. Spí tvrdě. Dokonce tak, že ho nevzbudila ani jedna novoroční rachejtle. Otevřu oči a snažím se ve tmě orientovat. Zaměřím se na lustr. Ostřím, nedaří se mi to a tak se převalím na bok a začnu přemýšlet. V tu chvíli je mi jasné, že se můj spánek odkládá na neurčito.