Sbohem živote ve třech

Bude to už zítra? Bude to ten den, kdy na svět přijde další člen naší rodiny? Ano, zítra mám termín a dnes se cítím víc než dobře. Jsem nervózní, bojím se, ale jsem i nadšená. Vzrušená z toho, že už zítra bych mohla potkat našeho chlapečka, kterého už teď miluji a nervózní, protože to bude pro nás všechny neskutečná změna. Hlavně pro prcka, o kterého se bojím nejvíc.

Už jsou to tři roky, co spolu všichni tvoříme perfektní tým. Tým tří lidí, kteří se konečně sehráli a najednou to budou muset absolvovat znovu. Zažila jsem tři nejlepší roky svého života, který jsem žila pro něj. A přestože to bylo často těžké, moc jsem toho nenaspala a měla pravidelně tik v oku, jsem za ně neskutečně vděčná. Nikdy na ty tři roky s Jéňou nezapomenu.

Teď už bude vše jinak. Nejvíc jsem si to uvědomila ve chvíli, kdy Jéňa odjížděl s babičkou a dědou na chalupu. Odjel a až se vrátí, bude pro něj vše tak jiné. Z ničeho nic mu převrátíme život vzhůru nohama, protože do dnešních dnů byl středobodem našeho vesmíru. Jakmile odjelo auto a zabouchly se dveře, myslela jsem, že mi pukne srdce. Nedokážu myslet na to, že můj klouček bude žárlit na druhého. Jak se vypořádá s tím, že maminka už není jen jeho, že ji nemá po ruce hned. Nebo v nejhorším, že už jej nemáme tak rádi. Vím, že se budeme snažit dělat vše, co je v našich silách, aby Jéňa cítil, že je stále tak moc milovaný jako předtím. Bohužel na to není žádný patent nebo kniha, která by pasovala na každé dítě a rodiče.  Pouze čas nám řekne, jaké to bude a jak se prcek bude cítit, ale já věřím, že se z něj brzy stane velký a skvělý brácha.

Posledních několik týdnů mám v hlavě ještě jednu věc. Je to zřejmě mé poslední těhotenství. Poslední pupík, kterým se mohu chlubit a nikdo mě nenařkne z toho, že jsem kulička. Období, kdy ve vás roste další život a vy máte kolem sebe takovou nepopsatelnou auru spokojenosti. Vím, že to nemusí být definitivní, ale s manželem jsme si řekli, že spolu budeme mít dvě děti. Jenže já si přála holčičku. Myslím, že mi v životě bude hodně chybět. Na druhou stranu, u nás máme často manželovu dceru, tak se ty ženské a mužské elementy alespoň na chvíli vyváží. Uvědomuji si, že už nikdy nebude devět měsíců s novým životem a mám strašně protichůdné emoce, které mě překvapily. Zároveň jsem si uvědomila, jak čas neskutečně letí a pokud nebudeme žít přítomností a tím co máme, budeme jednou litovat. Nechme vše ve hvězdách, protože teď nás čeká druhý prďola. Teda my na něj čekáme.

Proto s láskou, s ničím jiným, trávím poslední dny, kdy se loučím s jednou krásnou kapitolou našeho společného života.

Vaše Betty

PS. Článek jsem psala den před porodem a zveřejnila jej až dnes. Jsem ostuda? Myslím, že ne, protože jsem měla a mám opravdu důležitější radosti a starosti.

PPS. Zjistila jsem, že nemáme skoro žádné společné fotky z poslední doby :(. Nestihli jsme ani těhotenské focení, ale hlavní je, že jsme to všechno prožili.