Asi má radši tatínka

Někdy minulý týden mi prcek řekl, že je raději s tatínkem. Cože? Po tom, co jsem mu dala život a dělám vše co mu na očích vidím?

Chtělo se mi brečet. Křičet. Cítila jsem naštvání. Bezpráví. To přeci není fér, jam ů dávám všechno. Jsem s ním víc. Hraju si s ním, vařím, čtu mu a on je raději s tatínkem?

Možná je to kvůli pistolkám. Nemám je totiž ráda. A on tak rád střílí. Vyrobí si pistol i z Lega nebo jen tak použije prsty. Pif paf a letí. Nejdříve jsem mu říkala, že ne, že to nemám ráda, a on když je od někoho dostal, bál se mi to říct. „Neříkej to mamce.“ „Maminka to nesmí vědět, nemá je ráda.“ Chjo, do čeho jsem ho to navezla? Jenže, teď už jeho hru hraju. Padám k zemi. Křičím: „Nestřílej, nestřílej.“ Dělám mrtvou, úplně mrtvou a svůj sesun k zemi už jsem taky nacvičila na jedničku. Tak proč teď?

Za to, že ho nutím si čistit zuby a tatínek ho nechá jít spát klidně s pusou plnou těch zvířátek, kterými ho někdy straším? Protože já mu večer čtu a taťka se s ním mrkne na pohádku? Prudím ho?

Jakmile mi to prcek řekl, sedla jsem k telefonu a napsala mamce:

Ahoj mami, tak si představ, že Jéňa mi dnes řekl: „Mami, nebudeš se zlobit, když ti řeknu, že taťka je můj nejoblíbenější tady doma? Mám ho radši než tebe. O trošku víc, víš? Usmála jsem se a řekla mu: „Nevadí piňďo, měl jsi mě moc rád, když jsi byl miminko a teď je řada na taťkovi.“ A teď? Teď mi to vadí a jsem smutná. Jenda říkal, že to tak určitě nemyslel, ale já to vidím, jak si teď oba rozumí. Jak si už teď ze mě dělají srandu, jako si z tebe utahuje taťka s bráchou.

A víte, co mi mamka odpověděla? Je to trošku delší, ale skvělý:

Páji, je to úplně v pořádku. Neber si to osobně. Ve skutečnosti to neznamená, že by tě měl raději méně.  Vezmi si to z druhé strany. Jéňa by byl nešťastný, kdyby si myslel, že ho nemáš ráda. Byl by naštvaný a moc by ho to bolelo.  Samotná skutečnost, že ti to mohl říct, znamená, že se s tebou cítí v bezpečí a věří, že ho miluješ. Ujišťoval se, že jsi v pořádku, když ho teď baví trávit víc času s taťkou (Kopání do míče a žádná pravidla.), protože na tvém názoru mu moc záleží. Žádal tě o tvé svolení.

Snažil se ti říct, že Jenda je jeho vzorem, což je u kluků v naprostém pořádku. Jéňa dostal svolení od svého rodného přístavu, že se ti může svěřit se svými pocity a může blbnout a objevovat svět s taťkou aniž by se cítil vinen nebo riskoval, že ho za to nemiluješ. Ukázala jsi mu, že ho miluješ a přijímáš takového, jaký je. Páji, tohle je mateřství a neboj, miluje vás oba dva. Někdy víc jedno a někdy druhého, podle toho, kdo mu co dovolí :).

 A já jsem klidnější. Dávám klukům větší prostor být spolu.

Jak skvělá je tahle rada? I když to přiznání se vám, že se něco takového u nás stalo, myslím, že tohle by mohlo pomoci i někomu z vás.

Mějte se krásně,

Vaše Betty <3