Jak jsme připravovali Jeníčka na příchod brášky



Nemohu spát a není to cestovní horečka. Sice ráno odjíždíme směr Vánoční Budapešť, ale mě tíží něco jiného. Cítím, že je něco jinak. Vstanu a v polospánku si to krok po kroku šinu do koupelny. Podívám se na sebe do zrcadla a raději ihned zrcadlovou skříňku otevřu. Nebudu lhát, málem jsem se lekla. V levém rohu nahoře na mě čeká test. Těhotenský test. Rozbalím ho a jde se na věc. Trvá to dlouho a nervozita střídá neskutečnou euforii. Myšlenky se melou a mě bolí hlava od jejich překotného vyplouvání na povrch. Tak už? Jedna čárka … jsou tam! Dvě čárky, které definitivně mění náš život. A nejen náš. Tentokráte ovlivní život i našemu prckovi. Kloučkovi, který byl doteď sám a měl naši stoprocentní pozornost. Čisté duši, která ještě všem procesům, jež se budou dít, nemusí porozumět. Dělá se mi špatně a těhotenské nevolnosti to ještě nejsou …

Pro batolata (Ano, Jeníček byl ještě batole.), ale nejen pro ně, může být neskutečně těžké smířit se s příchodem nového člena rodiny. A my je za to nemůžeme odsuzovat. Z piedestálu, na kterém se vyhřívaly několik let sami, měly naši veškerou pozornost, je najednou sesadí miminko. Tvoreček, jenž je menší než oni, neumí nic z toho co oni, a přesto se mu maminka s tatínkem věnují více. Miminko nás potřebuje stoprocentně. Vyžaduje péči a pozornost, což může být pro staršího sourozence ubíjející. Když jsem zjistila, že očekávám druhé dítě, věděla jsem, že budu muset prcka připravit na život s dítětem, aby pro něj byl přechod co nejjednodušší.


1. Mluvte o miminku
Všude si přečtete, že důležité je s dětmi o nově příchozím členu rodiny mluvit. Tak jsem mluvila, ale až ve chvíli, kdy bylo vidět bříško. Do té doby mi komunikace o miminku přišla příliš abstraktní a prcek by to nepochopil. Ve chvíli, kdy se pupík zvětšil, sedli jsme si s manželem a Jeníčkem a řekli mu, že čekáme miminko. Že je miminko v bříšku a těší se, až nás všechny uvidí. Měl radost, ale za chvíli zmizel k hračkám. Bylo to celkem vtipné období, protože každý den jsem mu povídala o miminku v bříšku a vždycky to pro něj byla nová radostná zpráva. Po určité době se začal zajímat víc a já si k sobě na pomoc vzala fotky a video. Ukázala jsem mu, jak vypadal, když byl miminko. Co dělal, jak se smál, ležel a jak jsem vypadala já. Jaké jsem měla bříško a jak on v bříšku vypadal. Od té chvíle se začal více zajímat. Chtěl si pouštět videa a reagoval pozitivně na miminka u jiných lidí. 
Ale řeknu vám, připravovat na sourozence holčičku, je asi jednodušší. Holky miminka milují a moje neteř z toho byla úplně, ale úplně odvařená. Vozila mi ukazovat kočárek. Přebalovala panenku, houpala ji a říkala, že v tom kočárku bude i moje miminko. Po tom, co jsem porodila a Ellča mě viděla kojit. Začala i ona svou Emičku přikládat :D. No není úžasná.


2. Pozor na slova
Je důležité správně volit slova a neříkat věty typu: „Neboj, budu tě mít stále tak moc ráda.“ Proč? Vždyť je to úplně nevinná věta, ale … Přesně tahle věta může v dítěti zaset zrnko pochybností. „Maminka mě může mít ráda míň?“ „Maminka mě nemusí mít ráda?“ Musíme jim dodat odvahu do sourozeneckého života. Věci budou jiné, ale stále úžasné. Stále tu budeme pro ně. Budeme s nimi hrát jejich hry, mazlit se a číst jim, jen tu bude další člen rodiny, který vlastně nic neumí a my mu musíme se vším pomoci a pomáhat nám s tím může i starší sourozenec. Od začátku jsem věděla, že Jeníček bude s Matýskem hodně v kontaktu. Bude mi moci pomáhat a já je nebudu separovat. Přijde mi to jako ten nejlepší způsob, jak si na sebe mohou zvyknout bez negativních emocí.

Neříkala jsem prckovi, že se mu narodí bráška, se kterým si bude hrát. Nebude. Nebo jednou ano, ale než k tomu dojde, bude to chvíli trvat. A tak jsem si s Jéňou povídala o tom, co miminko umí. Co se učí a jak to bylo u něj. Bavilo ho poslouchat, jaký byl. Divil se, že nechodil a tenkrát pronesl posvátnou větu: „Matěj nebude chodit tati, on nemá nohy?“ To srovnávání s prckem samotným je skvělý způsob, jak jej na vše připravit.


3. Společný výběr jména
Nechali jsme Jeníčka hlasovat a vybírat jméno. Prostě jsme ho zahrnuli do všeho nového. Vždycky vybral to, co tatínek. Co to o naší rodině říká? Radši pomlčím, ale vím, že jednou budu děsný chudák, protože ti moji kluci ze mě budou mít jen srandu. Ti dva větší, už ji mají teď. Nakonec jsme se všichni shodli na Matějovi <3.

4. Seznamování se s miminky
Jednu chvíli jsem byla jak praštěná. Všude jsem prckovi ukazovala miminka. To, aby věděl, že ano? Jenže jemu to bylo někde úplně tam dole. Pak jsem to nechala plynout. Jéňa se na miminko šel podívat, řekl: „Jé, takový bude Matěj.“, a odkráčel jiným směrem. Přesto si myslím, že to bylo třeba a fajn. Viděl to reálně a hlavně zjistil, že sourozenci s miminkem, mají u kočárku často skate. A to bylo něco na něj. Velký brácha bude mít skate a malý bráška bude ležet v kočárku.


5. Navozování kontaktu s pupíkem
V okamžiku, kdy byly pohyby citelnější, nechala jsem Jeníčka hodně šahat na bříško. Mazal mě a chechtal se, když Matýsek kopal. Občas jsme zpívali, ale ne tak často, jako jsem já sama zpívala Jéňovi. Nebyl na to už tolik čas a někdy nálada, ale ten kontakt s bříškem byl krásný. Najednou Jéňa věděl, že v bříšku opravdu někdo je. Mohl si na něj sáhnout.


6. Testování
V období příprav a předělávání ložnice pro Matýska, se stal Jeníček největším testerem. Vyzkoušel si košík, hnízdo i vaničku. Pomáhal montovat postýlku, do které si samozřejmě musel vlézt. V té době se začal upřímně těšit. „Kdy už tam bude Máťa spinkat?“  Proto je nechte (pokud to jde) věci zkoušet a klidně i vybírat. Přijdou si užiteční a důležití. Prostě součástí týmu – rodiny.


7. Velký brácha
Budeš velký brácha. Asi úplně ten význam slov nechápal, ale řekla jsem mu, že si bude moci zkusit věci, které dělám já. Pomáhat mi s miminkem – přebalovat, mazat, koupat. Těšil se, ale myslím, že na tohle se chytnou spíš holky. Teď vidím, že si to Jeníček párkrát zkusil, ale nejraději koupe, protože bráchu může polít vodou 😊.

8. Nesahat na jejich věci
Odstěhovali jsme Jeníčkovi z pokoje komodu a byl to problém. Nešlo mi to do hlavy. Vždyť je to pouhý kus nábytku. Jenže byl u něj. Byl v podstatě jeho a my jsme ho vzali k nám do ložnice pro Matěje. Nakonec jsme se domluvili, že komodu Matýskovi půjčí, ale stále bude jeho. Je to dost nevinné, ale nevím, jak si to může ve své hlavičce přebrat. Mohlo by ho klidně napadnout, že malý brácha tu ještě není a už mu bere věci. Od té doby se vždy ptám a jen tak mu jeho věci neberu a nepůjčuji Matýskovi bez jeho vědomí.


9. Pusinkovat, zahrnovat láskou a mazlit se
K tomu asi není co dodat. Dávat lásku furt a všude. Laskavý úsměv a pohlazení nás nic nestojí a jsou to chvíle, které nám nikdy nikdo nevezme. Budeme je mít v srdci.

Chápu, že každé dítě je jiné a příprava ne příprava, někdy se to může zvrtnout. Jedno ale vím jistě, vždycky je dobré dělat vše pro to, aby se možný konflikt či problémy eliminovaly, tak proč to nevyzkoušet? Jak jste připravovaly vy vaše děti na příchod druhého člena rodiny?


Mějte se krásně, já se jdu mazlit. Vaše Betty.

PS. Tohle byl článek na přání a ještě vás určitě čeká další podobný. Bude o tom, co jsme s Jeníčkem dělali, když přišel Matýsek na svět. 

4 komentáře

  1. Dobrý den,
    my jsme přesně takto, jak píšete, postupovali i u nás. Ještě jsme tedy navíc nachali na našem starším, aby všem oznámil, že budeme mít miminko a pak ho všem ukazoval a představoval. Byl u toho moc důležitý a užíval si to. ☺ A ještě, když se mu bráška narodil a šel se na něj podívat do porodnice, tak tam na něj čekal od malého bratříčka dáreček. Tím si malý velkého získal. (Naštěstí ho nenapadlo pídit se po tom, jak a kde miminko koupilo a zabalilo pro něj dáreček. ☺ Ale jinak můžu říct, že mezi nimi je to od prvního okamžiku láska nebeská. Navzájem se zbožňují a žádné žárlivé scény u nás za ten skoro rok, co malého máme, neproběhly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, tak to jsem ráda, že jsme nesáhli po způsobech přípravy vedle. Matýsek také přinesl dárek :) O tom zase příště :) A jsem ráda, že píšete, že žádné změny neproběhly. Mějte se krásně a děkuji za komentář, Betty.

      Vymazat
  2. Postupujeme take stejne :) od vyberu jmena az po zapojovani se do priprav. U nas je to ale asi jednodussi, protoze mame prvorozenou holcicku a take uz je ve velu, kdy se s ni da spoustu veci rozumne probrat. Taky je znat, ze se nas casto pta na otazky, na ktere by se asi jako dvouleta nebo trileta v teto situaci neptala, ale jsem za to rada :) ze s nami komunikuje a neboji se zeptat i na choulostive otazky. Jsem zvedava, jake to bude az se nam dalsi dite narodi, ale verim tomu, ze to delame spravne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, tak s holčičkou to musí být opravdu krásné. Snad to bude dobré. Já v to tedy věřím. Držím palce! Ať vše klape a je v pořádka. Děkuji za komentář a přeji hezký den, Betty.

      Vymazat