Prcek a jeho lotroviny


Jeho revírem je dětský pokoj a vlastně celý dům, jeho tempo je vražedné a jeho protivníkem je velmi často maminka, výška a statut dítěte. Prcek z likvidačního komanda pracuje ve dne i v noci, jeho úkolem je likvidovat vše, co si maminka vymyslí, uklidí nebo vysní. Je to kluk!  Asi to pro vás není žádná novinka, ale každý kluk není tak moc klukovský. Víte, jak to myslím?

Prcek není žádné ořezávátko, které by sedělo někde v koutě a nehnulo se z místa. Má svůj pohled na věc a moc dobře ví, co chce. Často je to něco, co si příliš nepřeje maminka nebo je na to moc malý. Je to takový všudybylek. Všude ho je plno a všichni o něm ví. Zajímají ho všechny šroubky, kolečka, věci, co se v žádném případě nepodobají hračkám nebo maminčini kuchyňští pomocníci. Naštěstí jich moc nemám, ale kávovar? Tak ten miluje a já jsem nucena být závislá na kofeinu, protože sedm káv denně je i pro milovnici káv, jako jsem já, moc. O tom, jaký je to uličník, už asi představu máte, tak se pojďte podívat na ty jeho nejlepší lotroviny. Předesílám, nestěžuji si. Jsem za ně v důsledku asi i ráda a ráda na ně vzpomínám.


Mami koupu
Prcek miluje vodu. Z vody ho tahám násilím a varhánky na něj neplatí. Dokáže si s vodou a ve vodě hrát (strašně ráda bych napsala hodiny) neskutečně dlouho. Jenže to nejde. Přelívá vodu z nádoby do nádoby, trhá kytičky a dává je do vázy, ze které pak gurmánsky vodu vycucne. Voda je jeho přítelkyní číslo jedna a prcek si myslí, že by měla být přítelem všech.

Tedy i našeho obrovského plyšového ledního medvěda, který trpělivě čeká v koši na hračky, až si ho prcek ráčí všimnout a vezme ho na milost. Vzal ho. Vzal ho do koupelny. Já jen slyšela, jak něco táhne po zemi a heká. Pak už jen volá: „cáky cák“ a já pouze odpovím: „Ještě se koupat nejdeme. Je brzy.“ Dodělávám oběd, pokličky se nadzvedávají a v hrncích to hezky bublá. Digestoř jede na plné otáčky a já nic neslyším. Za chvíli se ze dveří vynoří rozesmátý prcek. Vidím, jak září štěstím a chytá mě za ruku. Táhne mě do koupelny a já mu vysvětluji, že na koupání je ještě čas. Jakmile vejdu do koupelny, už chápu, co tím básník chtěl říct. Velký chlupatý medvěd vypadá, jako zmoklá přerostlá slepice. Voda teče proudem a všude je mokro. Prcek nejen, že dokázal zapnout vodu, ale zmáknul medvěda i vysprchovat a s ním i koupelnu, zdi a koukám, že sám sebe. Je to kluk šikovná. Medvěda sušíme ještě teď.


Mami mažu
Nevím, jestli to vysledoval u mne, ale prcek se strašně rád maže. Rozdělá krém a prstíčkem jemně dloube do bílého balzámu, který si lehce roztírá po tvářičkách. Usmívá se u toho a říká: „Mamííí.“ V tomhle bych asi jeho vzorem být neměla, ale co. Mazání nikdy nikomu neuškodilo. Už si dokáže namazat i ručičky a bříško. Je v té péči sám o sebe o několik kroků před maminkou. Nejraději však má Bepanthen Care mast. Netuším, čím si krém, který chrání pokožku zadečku před vznikem opruzenin, tuto výsadu vysloužil, ale na zadeček si ho nemaže. Je možné, že viděl mě, jak si jej mažu na popraskané koutky nebo je pro něj snadnou kořistí, protože ho u nás najdete snad v každém druhém šuplíku. Jeník Bepanthen doslova žere. Opět jsem ho nechala chvíli samotného a on se mi odvděčil vymačkanou půlkou velkého balení. To bych mu samozřejmě odpustila, ale to že měl zmaštěné celé vlasy, na obličeji bílý Bepanthen vous a zeď v pokojíčku se chlubila novým mastným vymalováním, to už jsem v sobě chvilku řešila.


Mami schovávám
Hrajeme si na schovávanou. Samozřejmě, prcek přikryje oči a zmizí. Já se schovám za sedačku a prcek brečí. Ještě úplně nechápe, jak věci mizí a tak si myslí, že když věci jen tak přemístí, neschová je. Přemísťuje všechno a hodně důkladně. Moje kamarádka Lelí (Máma na blogu), jednou napsala: “Kdo nešlápl bosou nohou na Lego kostku, nepoznal co je to mateřství.“. Já si to dovolím lehce opravit. „Ten, kdo si nelehl do postele na Lego kostku, nepoznal co je to mateřství.“ Zaražená kostka pod lopatkou vážně bolí. Na kostičky už si od jisté doby dávám pozor, ale manžel? Tvrdí, že to na něj líčím já. Jde a najednou slyším řev. Ony mu snad do cesty skáčou samy, ale zpět ke schovávačkám.

Jedno krásné ráno jsem se probudila dřív než prcek, sluníčko hřálo a já rozevřela šatní skříň, vytáhla šuplík a ve spodním prádle na mě čekalo překvápko. „Mami, nemáš hlad?“ Asi tak jsem chápala to, co jsem našla. Byla tam napůl rozdrobená houska. A to tak, že opravdu pečlivě. Vše bylo pokryté drobečky a mezi spoďárami vykukovala druhá část housky. Hezké ráno mami. Tímto výčtem nekončím. Prcek miluje tampóny. Vždycky je vyštrachá, krabičku roztrhá a pak je po jednom nosí a rozbaluje. Jeden rozbalený našla moje kamarádka, když jsem jí vezla autem. Celkem se divila. Druhý jsem našla narvaný v zásobníku na tablety v myčce a třetí plaval v záchodové míse.  


Mami jsem montér (demontér)
Rozebrat a už nesložit. Takovým heslem se řídí náš prcek. Rozebere vše, co mu přijde pod ruku. Nejraději však ovladače, kávovar, chůvičku, rozmontoval tyč od mopu, kterou už jsem nikdy nedala dohromady. Nic se před ním nedá ukrýt. Malý průzkumník dřív nebo později vše najde. Je pravda, že kdybychom měli na šuplících dětské pojistky, nic by nevytáhl, ale já je tam prostě nechci. Takže raději trpím a učím prcka na věci nesahat nebo je nerozebírat. Jenže ve chvílích kdy si někam odskočím, je zase u šuplíku a vytahuje. Neskutečně ho těší, když najde můj jelení lůj. Nejprve ho vytahuje nahoru a dolů, pak už do něj zaryje své prťavé prstíky, totálně ho zničí a do posledního kousku rozebere celý obal. Nejraději mám, když to udělá na sedačce a ručičky si otře do ní. To jsem v sedmém nebi.


Mami jsem malíř
Udělala jsem to jako malá já, můj brácha a určitě i moje rodiče nebo vy. Papír? Ten nestačí, ale ta zeď, to je takový velký papír. Je stejně bílá a tam, tam se to bude opravdu vyjímat. Jsem ráda, že prcek našel jen propisku a prošel se z jedné strany pokoje na druhý. Má ho teď rozdělený na půlku vyrytou čárou. Propiska, ale není jen na zdi. Počmáranou mám i světlou sedačku v pracovně a pracuji na tom, aby se to už nikdy nestalo. Kreslíme dohromady, a přestože u toho jsme spolu, počmárané podlaze se nevyhnu. Největší šok jsem utrpěla, když jsem našla červeně počmáraná bílá dvířka v kuchyni. Bílá ve vysokém lesku a na nich vryté červené kruhy. Polilo mě horko. Co, když to nepůjde dolů. Šlo, ale kruhy tam jsou doteď, i když ne červené. Prcek hodně tlačil.


Mami, věnuj se mi
Jak vám to sem napsat. Já prostě neumím plánovat a někdy to vyjde tak, že prcek je už vzhůru a já se musím jít vysprchovat nebo si umýt hlavu, protože brzy někam vyrazíme a suchý šampón, už mě nezachrání. Vlezu do sprchy a vím, co se bude dít. Zaplatím za to. Vykramařenými skříňkami, rozmotaným toaleťákem naházeným v záchodové míse. Prcek se stihne namazat, nalíčit a vylít půlku krému do záchodu. To je v tom lepším případě. V tom horším, mi začne otevírat dveře od sprchy a stalo se i to, že do nich vehementně tlačil takovou silou a tak špatným směrem, že je vyvrátil. Maminka chtěla vypadat jako člověk a teď za to zaplatí.


Vím, že většina lotrovin plyne z přílišné volnosti, ale zase na mou obranu. Prcek se ke mně lepí, jako klíště a já jsem za čas, který tráví sám strašně ráda. Chci, aby objevoval, zkoumal a i rozebíral, když to není nebezpečné. Chci, aby se nudil a našel si aktivitu sám. Chtěla bych, aby tak rozvíjel svou kreativitu a osobnost, proto se z toho nezblázním. Přežiji, bóbo na bílém koberci, na kterém jsou naházené hračky a stojícího prcka, který před kopou stojí a volá: „Bléééé.“ Přežiji počmáranou kuchyň, nalepenou modelínu úplně všude. Pokud je to v rámci mezí a u nás, i když to tak nevypadá, jsou meze jasně dané. Pro mě je nejlepší, když si vše osahá a vyzkouší. Proto už se těším na léto. Až bude moci šťourat klackem v zemi, trhat kytky a vše objevovat!


Jaké klukoviny, předvedla vaše dítka? Těším se na vaše odpovědi.

Krásný První máj,
Vaše Betty.

PS. Už je tady prcek, už ho slyším, jak mě volá. Otevřu dveře a on se směje. V ruce drží vázičku s tulipánem. Řekne: „pán“, odhodí kytku a začne pít vodu.

PPS. Fotky jsou od báječného Honzy Martince. Nejen svatebního fotografa :).

A teď už doopravdy PPPS. Na blogu probíhá soutěž o dekoraci do dětského pokojíku. Mrkněte sem :).

2 komentáře

  1. :-D Skvělý! Řežu se tu smíchy až jsem vzbudila svého spícího broučka :-D Trošku se ale obávám, že nás něco odobného brzy také čeká. Malej ještě nechodí, ale už vymýšlí co by kde provedl. Posledně se zakousl do mé rtěnky, kterou jsme měla v zavřené kabelce. Do dnes nechápu, jak se mu to povedlo.

    OdpovědětVymazat
  2. Jééé, zdravím a moc děkuji za krásný komentář. Jsem ráda, že jste se zasmála. Jaj, rtěnka ... byla aspoň rudá? Myslím, že nás to čeká skoro všechny maminky. Mějte se krásně, Betty.

    OdpovědětVymazat