Být na chvíli nikým


Ležím na lehátku a do nohou se mi opírají hřejivé paprsky. Lehce mě lechtají a já si líně obracím stránku v knížce. Kolem sebe slyším jen šplouchání vln a šumění listu. To si s nimi lehký vítr hraje nad mou hlavou. Nadechnu se a cítím teplý, mořský vzduch, který mi voní. Je to zvláštní, ale je tak nějak lehký a dost často mi voní po melounech, stejně tak jako čistá mořská voda. Najednou se z druhého lehátka ozve: „Slyšíš to?“.  Neslyším nic a tak se hloupě ptám: „Co?“. „No to ticho. To je balzám na duši.“ Všechny se na sebe podíváme a s porozuměním se od srdce začneme smát.

Je nás tu totiž pět. Pět maminek, které mají dohromady jedenáct dětí a přijely si zahrát jednu z životních rolí, kterou už si dlouho neměly šanci zahrát. Přijely být nikým. Nemusí být maminkou a vymýšlet program na zítřejší dopoledne nebo se trápit s učením prcka na nočník. Teď ne, žádné loužičky po celém domě. Teď tu je pouze jedna velká louže před námi. A před tou nestojíme a neříkáme: „To patří do nočníčku.“ Ráno tu můžete spát, dokud se sama neprobudíte. To je naprostý luxus. Znáte to? Já už to dlouho nezažila, protože máme doma naprosto přesný a úžasný budík, který nepípá, ale volá mamí. Když už jsme u slova mamá. Nikdo ho na vás nevysype během minuty 100x s kadencí kulometu.


Nemusíte být ani uklízečkou nebo kuchařkou. Dokonce už nemusíte přendávat autosedačku z jednoho auta do druhého a hrát si na taxikářku, která během jízdy dokáže být zpěvačkou, hrát divadlo, telefonovat nebo otvírat a zavírat okýnko, protože v zácpě je taková nuda. Nehrajete si ani na Saxánu, která se natahuje za sedačku pro pití, které tam před chvílí prcek s radostí hodil. Je tu klid, pití vám nosí k lehátku nebo vás obslouží na baru. Žádná Saxána, žádné divadlo, jen vy, slunce a pláž. A teď mi napište, co ve vás tyhle slova vyvolaly. Pohodu, že no, ale já si ještě budu chvíli pokračovat ve výčtu věcí, které se odehrávají, když jsme doma. Takže.


Nerozčilujete se nad úkoly, v deset večer, protože dřív si na to nikdo nevzpomněl a vy se rychle snažíte zachránit svou čest, protože už zase nepřinést úkol, by znamenalo zaškatulkování do skupinky nemožný rodič.

Nemusíte být pradlenou, ani přemýšlet nad tím, jak to, že vám pračka zase sežrala ponožky (Už věřím v Lichožrouty, fakt.). Proč ty manželovy jsou růžové (U nás běžný jev, naposledy byly bleděmodré.) a prcek má v páru každou jinak velikou. Už vůbec nepřemýšlíte nad tím, jak dlouho můžete nechat koš s nevyžehleným prádlem v koutě, protože teď tu máte jenom svůj kufr a manželovy trika jsou hodně daleko.


Jste nadšená, že tu nesprchne, ale doma by vás to trošku štvalo, protože, když neprší, vaše zahradnická část osobnosti ví, že musí jít zalívat. Jinak vám ty kytičky nepokvetou, že ano. Nemusíte kontrolovat diáře, přesouvat schůzky, protože jste si na den, kdy máte plavání, naplánovala do druhého diáře návštěvu u kamarádky. Musím si to všechno začít psát na jedno místo, protože já bohém, který nerad plánuje je pak úplně v háji.

Prostě a jednoduše, jste tu sama za sebe a já zastávám ten názor, že i když už máte rodinu a nedáte na ni dopustit, nikdy nesmíte ztratit sebe. Svou osobnost, která tu byla na začátku. Tu, do které se partner zamiloval. Veselou maminku, která byla v prvopočátcích tak strašně rozněžnělá a koukala na drobka v zavinovačce i několik hodin v kuse a místo toho se teď rozčiluje nad čtvrtým rozbitým hrnečkem (Během dvou dní – prcek má fazónu.). Každá z nás potřebuje na chvíli vypnout a vrátit se sama k sobě. A neříkám, že na to nemají právo tatínci, mají a tak je to i u nás nastavené. Každý potřebujeme ventil. A vůbec mi nepřijde sobecké, když zažíváte něco bez nich, protože oni to také dělají. Všimněte si toho.


A víte co? Ono je i perfektní, když se ti naši kluci ještě víc sžijí s těmi prcky a navážou s nimi ještě o maličko intenzivnější vztah. Je krásné, když vám pak posílají tatínkovské fotky z výletů, kdy si na fotce všimnete, že má prcek odřený nos, triko flekaté a každou ponožku jinou. Já se na to vždycky těším, protože vidím, jak si to ti dva užívají. Nebudu vám lhát. Stýskalo se mi a moc, jenže to je pocit, který je nutné zažít. Stýskalo se i ostatním maminkám a večer nad skleničkou jsme probíraly své pocity, splíny a hlavně naše rodiny. To, co asi dělají a jak jsou dobří, že to zvládli. Daly jsme jim pocítit důležitost, zodpovědnost a lásku. Poslední den jsme se na ně třepaly jako malé holky. Už ať jsme u nich a ten návrat byl boží. U nás například prcek skákal na schodech a volal: „máma, máma“. Doma mi vše ukazoval a žaloval. Třebas mi ukázal místo, kde si odřel nos. Prostě bác. A mamka byla paf, jak to ti její fešáci zvládli a objímala je ... těšila se z toho, že jsou zase spolu.


Takže ano, nemít na chvíli žádnou roli je tak opojné a nakopne vás to do dalších dní. Uvědomíte si, jak vás ty role vlastně baví, jak vám některé z nich schází a možná přijdete i na to, že něco vůbec nemusíte dělat. Neříkám, že musíte odjet hned na týden, ale stačí vyrazit na pár hodin do lesa, nebo si lehnout na louku, zajít s kamarádkou na kafe.  Ztratit se v uličkách oblíbeného města, sedět za oknem oblíbené kavárny a pozorovat lidi, zajít na kurz nebo prostě odletět na den, dva nebo týden. Je to na vás, ale udělejte to. Věřte mi, i já jsem měla pocit, že od prcka nemůžu odejít, ale prospěje to vždycky i jemu.

Mějte se krásně, vaše Sluncem nabitá Betty.


PS. Ještě jsem zapomněla, že relaxovat můžete i v kabince plné nového oblečení. I když já tam v poslední době zažívám spíš stres :D. Normálně to nazývám šikanou … oni mají ty zrcadla nějaká divná, nebo ne?

PPS. Budu moc ráda, když mi napíšete, jestli i vy odjíždíte nebo chodíte na chvíli hledat samu sebe.

PPPS. Teď už vážně naposledy. Všech pět zúčastněných maminek, už teď na společném chatu vymýšlí, co společně uděláme příště, a vězte, že něco malého už chystáme a nikam nepojedeme. Jde to i doma. A já tímto holkám moc děkuji. Byly jsme jak hlavní postavy ze seriálu Sex ve městě. Koukněte na úvodní fotku<3. Jen já jsem navíc a moje vysněna sloupařka Carrie byla teda už zabraná. Takže jsem chůva ... víte jaká? :)


Dneska se z těch posledních slov asi nevymotám … PPPPS. Asi víte o anketě MAMAblog roku, ve které stále můžete hlasovat až do 1. 6. a vyhrát tak jednu z cen sponzorů. Pokud nás rádi čtete, budeme moc potěšeni, když nám pošlete hlas a mrkněte se i na ostatní mama blogy. Je tam plno inspirace.
Děkujeme Vám, že tu jste s námi!

5 komentářů

  1. Krásně napsáno. Já jdu tento pátek porvé od narození malého večer do divadla. Těším se jako malá holka, poprvé po 15 měsících bez něj. Ale na druhou stranu se bojím, že budu celé divadlo jen myslet na to, jestli ten můj brouček spinká nebo brečí po mamince :-/

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím Alenis a moc děkuji za váš komentář. Doufám, že si divadlo užijete. Já věřím, že ano. Ono to poprvé není jednoduché, ale nesmíte podlehnout svým myšlenkám. Brouček bude spinkat a bude spokojený! Věřte tomu a domů se mu vrátí maminka plná nových dojmů a energie. Já jsem poprvé taky měla divné pocity. Před odchodem jsem přemýšlela, jak to zrušit, ale pak to šlo a byla jsem moc ráda. Držím palce, ať to vyjde!!! Betty

    OdpovědětVymazat
  3. Paji, zatim nejlepsi clanek...krasne fotky, super inspirace, trefne...uz jen kvuli tomuhle clanku by si mela mit v soutezi uspech a ja jeste dnes rychle hlasuji :-)...preji ti to, mam te rada! Verca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Veru, moc ti děkuji za kompliment. Od tebe, takového super psavce to opravdu potěší. Úspěch není, ale svět se nezboří. Na soutěžích a cenách nezáleží. Přesto ti moc děkuji za hlas. Já te mám taky ráda, i když jsme se neviděly... jak je to dlouho?

      Vymazat
  4. Páji, k článku jsem se dostala až nyní a je skvělý. Moc se mi líbí, že si dopřáváš tyhle chvíle jen pro sebe!!! Musí tě to neskutečně nakopnout a nabít energií. Nádherný fotky, ty jsi prostě talent.... V.

    OdpovědětVymazat