Jet na dovolenou s batoletem
stojí za to. Pokud bydlíte v hotelu, večer ležíte na posteli a hrajete si
na Arabelu, která se pevně tiskne k manželovi a halí se do neviditelného
pláště. Velmi často manžela peskujete nesmyslnými požadavky jako: „Nedýchej
nahlas.“ Ještě lepší je, když pronesete: „Nedýchej nebo neusne. Nehýbej se, ta
peřina šustí. Nemohl jsi to vydržet?“ V nejhorším případě se společně
vykážete do pidi koupelny, kde sedíte na dlaždičkách a bojíte se promluvit,
protože z té šusťákové cestovní postýlky se stále ozývá: „Mamííí, tatííí,
hajííí, ne.“ Mimo to slyšíte to strašné šustění a říkáte si: „Prosím, ať už to
přestane, protože vás právě začal studit zadek, v koupelně není wifi a
s manželem pro jistotu nemluvíte, protože byste vydávali zvuky.“
Je to přitažené za vlasy? Ani ne.
Tyhle situace jsme zažili a s tím dýcháním? To bylo po hodině uspávání,
kdy jsme snad jen mrkli, a prcek vyskočil a koukal v pološeru přes pelest
a neskutečně se smál. Předesílám, že s usínáním jinak nemá problémy.
Položím jej do postýlky a odejdu. Jen na těch dovolených je to občas problém. Moje
hláška s dýcháním byla dost kontraproduktivní, protože ve chvíli, kdy jsem
jí vyřkla, vybuchli jsme s manželem v neutuchající smích. V hotelu,
pokud chcete odejít z pokoje a nemáte super vysílačku, musíte tam zůstat nebo
sedět na chodbě a s přáteli se tam bavit o nesmrtelnosti brouka a čekat,
kdy na vás někdo vyběhne. Stejně tak vás už nebaví pohledy lidí, když se váš
raubíř nudí u jídla a začne házet jídlo na zem nebo blbnout v židličce.
Nedej bože, že zavýská radostí v bazénu a vám přijdou lidé vynadat,
protože chtějí klid na čtení (v popisku hotelu bylo, že je hotel vhodný pro
rodiny s dětmi). Zkrátka a jednoduše. Od jisté doby, tedy od chvíle, co máme
prcka, se vyhýbám hotelům. Někdy to nejde, ale pokud ano, jsem pro nehotelovou
variantu všema deseti.
No a tak jsme objevily LiptovskýDvor. Pohádkovou vesničku, kterou tvoří 15 dřevěných chaloupek (možná, že jsou
i perníkové J),
kolem nich se line potok, jehož bublající zvuk vás večer ukonejší k spánku.
Vše bylo schované pod sněhovou čepicí a já byla v šoku. Ono je to stejné
jako na fotkách a možná ještě lepší. Každá rodina má svou chaloupku o dvou
patrech. Dole je předsíň, kuchyňka s obývákem, jehož chloubou je krb,
vypadající jako stará pec, malá koupelna a lyžárna. Nahoře jsou pak dva
prostorné pokoje a velká koupelna. Vše je protkané atmosférou útulnosti. Prkna
na podlaze občas zavržou, v koupelně se myjete pod krásnými měděnými
kohoutky a k dispozici máte kosmetiku „Stop the water while using me“,
kterou jsem nedávno začala používat, a proto mi toto místo přirostlo ještě více
k srdci.
Na malou vesničku nasedá velké
dřevěné stavení, v němž najdete ráj pro mámy. Je tam totiž obrovský, ale
opravdu obrovský dětský koutek. V něm se vaše děti ztratí a vy si dole
můžete vychutnat skvělou kávu v lobby, které vypadá jako u vás na chalupě.
Útulně, klidně (dokud nepřijdou vaše děti), prostě božsky. No, ale to není vše.
Liptovský Dvor nabízí hlídání dětí! Chápete to? Chcete jet na dovolenou s dětmi
a opravdu říct, odpočinuli jsme si? Tak tady to jde. Tady můžete i prohlásit,
že jste na mateřské dovolené, protože mezitím, co vám hlídají prcky, vy můžete
zajít do místního relax centra na masáž, do sauny nebo si prostě a jenom lenošit
u bazénu s knížkou. Tady to jde a jde to ve dvou. Už žádné střídání.
V budově s dětským koutkem
je i stylová restaurace s výbornou kuchyní. Myslím, že jsem odtamtud
odjela s pár kily navíc, ale ono se to nedalo a to Valentýnské menu? Hm, o
tom radši pomlčím. V restauraci mě bavila i obsluha. Všichni byli velmi
vstřícní a milí. On vlastně celkově
personál v Liptovském Dvoře byl milý a zvyklý na rozjařené čertíky, jako
je náš prcek a jeho sestřenka. Tihle dva si sekundují v každé lumpárně a
to, že si zajdou za paní recepční a řeknou si, co potřebují, jim nečiní
problém. Tedy Ellča, Jeník stojí za ní, směje se a čeká. Nejvíc jsem se smála,
když Ellča přišla za paní recepční a řekla: „Panííí, mňau“ a ukázala na
dřevěnou kočičku, kterou tam prodávali. Tahle holka se neztratí, ale zpět k naší
dovolené.
Liptovský Dvor je obklopen
zimními středisky. 50 m od ubytování je Ski Javornica, o něco dále je Opalisko
a po 15 km dojedete na Jasnou (Chopok). My jezdili do Jasné, ale mělo to jeden
háček. Již o půl 9 jsme museli být pod Jasnou, protože pak se uzavírala cesta
kvůli přeplnění parkovišť. Takže žádné spaní. Jasná je velké středisko, kde
jsme vždy zaujali strategickou polohu na terase v Apres ski baru, kde si
děti hrály, a viděli jsme na sjezdovku. Naproti byly dětské skluzavky, kolotoč
s gumami a kopeček na učení. Myslím, že pro děti je to naprosto ideální
místo. Pro nás velké už to bylo horší. Všude bylo lidí jako mravenců a nedalo
se moc jezdit. To, ale nijak nekazí můj pohled na dovolenou. Kdyby nebyl prcek
nemocný, byla by boží se vším všudy. I s tou šestihodinovou cestou, brzkým
vstáváním, nudlí u nosu nebo zánětem v očičku.
Takže pokud hledáte i něco na
léto nebo jaro, vlastně kdykoliv, zajeďte sem do Liptovského Jána. V létě poznáte Tatry, zajezdíte si na raftech, vklouznete do jeskyní, objevíte historii a
projedete se na tobogánech. Je toho tu opravdu hodně a my už se teď těšíme na
další návštěvu.
Hezký první jarní den, Vaše
Betty.
PS. Tohle je místo, kde se nikdy
nebudete cítit jako špatná máma, protože těch dětí s tablety na stolech
tam sedí desítky. A proč to píšu? Já jsem z toho totiž do teďka měla
špatný pocit, ale když se potřebuje člověk, alespoň trochu v klidu najíst,
víte co…
PPS. Úplně jsem zapomněla, že venku mají dětské hřiště, kluziště a v létě si tu můžete zahrát tenis. Taky tu mají program pro děti. Třeba kreslení nebo tvoření ze slané hmoty. Je toho tolik ...
Liptovský dvor vypadá skvěle, ze Slovenska jsme se vrátili před týdnem, určitě můžu doporučit i Velkou Fatru, Malino Brdo a okolí je s dětmi super, navíc je to jen kousek od Ružomberoku. Tady u nás mi přišel nejlepší resort Kopřivná, jak na léto, tak na zimu. Ale možná je to tím, že mám slabost pro Jeseníky :)
OdpovědětVymazatZimu nemám, přiznám se, moc rád. Ale jako na druhou stranu, dovolená na lyžích je fakt super. Hlavně, když jedeme s partou známých. Ne snad kvůli těm lyžím. To bych si odpustil. Ale večerní posezení a to, že hrajeme na ukulele, to jsou momenty, kdy jsem fakt na světě rád. A když se k tomu podává něco dobrého k snědku i pití, tak je to fakt v TOPU! :)
OdpovědětVymazat