Zimní dovolená s dětmi (Jedině kids friendly)


Jet na dovolenou s batoletem stojí za to. Pokud bydlíte v hotelu, večer ležíte na posteli a hrajete si na Arabelu, která se pevně tiskne k manželovi a halí se do neviditelného pláště. Velmi často manžela peskujete nesmyslnými požadavky jako: „Nedýchej nahlas.“ Ještě lepší je, když pronesete: „Nedýchej nebo neusne. Nehýbej se, ta peřina šustí. Nemohl jsi to vydržet?“ V nejhorším případě se společně vykážete do pidi koupelny, kde sedíte na dlaždičkách a bojíte se promluvit, protože z té šusťákové cestovní postýlky se stále ozývá: „Mamííí, tatííí, hajííí, ne.“ Mimo to slyšíte to strašné šustění a říkáte si: „Prosím, ať už to přestane, protože vás právě začal studit zadek, v koupelně není wifi a s manželem pro jistotu nemluvíte, protože byste vydávali zvuky.“

Je to přitažené za vlasy? Ani ne. Tyhle situace jsme zažili a s tím dýcháním? To bylo po hodině uspávání, kdy jsme snad jen mrkli, a prcek vyskočil a koukal v pološeru přes pelest a neskutečně se smál. Předesílám, že s usínáním jinak nemá problémy. Položím jej do postýlky a odejdu. Jen na těch dovolených je to občas problém. Moje hláška s dýcháním byla dost kontraproduktivní, protože ve chvíli, kdy jsem jí vyřkla, vybuchli jsme s manželem v neutuchající smích. V hotelu, pokud chcete odejít z pokoje a nemáte super vysílačku, musíte tam zůstat nebo sedět na chodbě a s přáteli se tam bavit o nesmrtelnosti brouka a čekat, kdy na vás někdo vyběhne. Stejně tak vás už nebaví pohledy lidí, když se váš raubíř nudí u jídla a začne házet jídlo na zem nebo blbnout v židličce. Nedej bože, že zavýská radostí v bazénu a vám přijdou lidé vynadat, protože chtějí klid na čtení (v popisku hotelu bylo, že je hotel vhodný pro rodiny s dětmi). Zkrátka a jednoduše. Od jisté doby, tedy od chvíle, co máme prcka, se vyhýbám hotelům. Někdy to nejde, ale pokud ano, jsem pro nehotelovou variantu všema deseti.

No a tak jsme objevily LiptovskýDvor. Pohádkovou vesničku, kterou tvoří 15 dřevěných chaloupek (možná, že jsou i perníkové J), kolem nich se line potok, jehož bublající zvuk vás večer ukonejší k spánku. Vše bylo schované pod sněhovou čepicí a já byla v šoku. Ono je to stejné jako na fotkách a možná ještě lepší. Každá rodina má svou chaloupku o dvou patrech. Dole je předsíň, kuchyňka s obývákem, jehož chloubou je krb, vypadající jako stará pec, malá koupelna a lyžárna. Nahoře jsou pak dva prostorné pokoje a velká koupelna. Vše je protkané atmosférou útulnosti. Prkna na podlaze občas zavržou, v koupelně se myjete pod krásnými měděnými kohoutky a k dispozici máte kosmetiku „Stop the water while using me“, kterou jsem nedávno začala používat, a proto mi toto místo přirostlo ještě více k srdci.




Na malou vesničku nasedá velké dřevěné stavení, v němž najdete ráj pro mámy. Je tam totiž obrovský, ale opravdu obrovský dětský koutek. V něm se vaše děti ztratí a vy si dole můžete vychutnat skvělou kávu v lobby, které vypadá jako u vás na chalupě. Útulně, klidně (dokud nepřijdou vaše děti), prostě božsky. No, ale to není vše. Liptovský Dvor nabízí hlídání dětí! Chápete to? Chcete jet na dovolenou s dětmi a opravdu říct, odpočinuli jsme si? Tak tady to jde. Tady můžete i prohlásit, že jste na mateřské dovolené, protože mezitím, co vám hlídají prcky, vy můžete zajít do místního relax centra na masáž, do sauny nebo si prostě a jenom lenošit u bazénu s knížkou. Tady to jde a jde to ve dvou. Už žádné střídání.

V budově s dětským koutkem je i stylová restaurace s výbornou kuchyní. Myslím, že jsem odtamtud odjela s pár kily navíc, ale ono se to nedalo a to Valentýnské menu? Hm, o tom radši pomlčím. V restauraci mě bavila i obsluha. Všichni byli velmi vstřícní a milí. On vlastně celkově personál v Liptovském Dvoře byl milý a zvyklý na rozjařené čertíky, jako je náš prcek a jeho sestřenka. Tihle dva si sekundují v každé lumpárně a to, že si zajdou za paní recepční a řeknou si, co potřebují, jim nečiní problém. Tedy Ellča, Jeník stojí za ní, směje se a čeká. Nejvíc jsem se smála, když Ellča přišla za paní recepční a řekla: „Panííí, mňau“ a ukázala na dřevěnou kočičku, kterou tam prodávali. Tahle holka se neztratí, ale zpět k naší dovolené.





Liptovský Dvor je obklopen zimními středisky. 50 m od ubytování je Ski Javornica, o něco dále je Opalisko a po 15 km dojedete na Jasnou (Chopok). My jezdili do Jasné, ale mělo to jeden háček. Již o půl 9 jsme museli být pod Jasnou, protože pak se uzavírala cesta kvůli přeplnění parkovišť. Takže žádné spaní. Jasná je velké středisko, kde jsme vždy zaujali strategickou polohu na terase v Apres ski baru, kde si děti hrály, a viděli jsme na sjezdovku. Naproti byly dětské skluzavky, kolotoč s gumami a kopeček na učení. Myslím, že pro děti je to naprosto ideální místo. Pro nás velké už to bylo horší. Všude bylo lidí jako mravenců a nedalo se moc jezdit. To, ale nijak nekazí můj pohled na dovolenou. Kdyby nebyl prcek nemocný, byla by boží se vším všudy. I s tou šestihodinovou cestou, brzkým vstáváním, nudlí u nosu nebo zánětem v očičku.





Takže pokud hledáte i něco na léto nebo jaro, vlastně kdykoliv, zajeďte sem do Liptovského Jána. V létě poznáte Tatry, zajezdíte si na raftech, vklouznete do jeskyní, objevíte historii a projedete se na tobogánech. Je toho tu opravdu hodně a my už se teď těšíme na další návštěvu.
Hezký první jarní den, Vaše Betty.






PS. Tohle je místo, kde se nikdy nebudete cítit jako špatná máma, protože těch dětí s tablety na stolech tam sedí desítky. A proč to píšu? Já jsem z toho totiž do teďka měla špatný pocit, ale když se potřebuje člověk, alespoň trochu v klidu najíst, víte co…

PPS. Úplně jsem zapomněla, že venku mají dětské hřiště, kluziště a v létě si tu můžete zahrát tenis. Taky tu mají program pro děti. Třeba kreslení nebo tvoření ze slané hmoty. Je toho tolik ...

Žádné komentáře