Chvíle bez prcka


Do uší mi zní už asi po desáté „In the name of love“ od Martina Garrixe a já vzpomínám na nádherné Burano a občas mi barevné vzpomínky protnou flitry letící vzduchem a my dva, jak se díváme jeden druhému do očí a jsme šťastní. To není nějaký sen, ale reálná vzpomínka na večer na Air Festivalu. Bylo to boží. Tohle léto bylo boží. Ať jsme trávily chvíle s prckem nebo jen my dva. Neztratili jsme se ve vztahu s dalším človíčkem. Stále tu jsme pro něj, ale i sami pro sebe. Umíme se radovat z maličkostí, užívat si společné chvíle a umíme utéct. Umíte to také?



Já si z počátku připadala jako špatná máma. Ta, která si odjede od ročního dítěte na několik dní pryč. Vlastně jsem odjela ještě dříve. Nebyl mu ani rok a dali jsme to v pohodě oba. Prcek si užíval pozornosti u prarodičů, ve kterých mám neskutečný poklad. Hlídali by stále. Teď je s nimi u moře a podle fotek si to neskutečně užívá. Řádí s nimi ve vodě a prohání je na hřišti. Dokonce si našel i lokální kamarády, kteří mu půjčují hračky. Netvrdím, že mi není smutno. Myslím na něj každou chvíli. Chodím k němu do pokoje a jen tak mimochodem poklízím již uklizené hračky. Chci tam být s ním. Je to jeho místo a tak se chvílí těším z jeho energie.


Na druhou stranu je to fajn. Mám plno práce, kterou teď stíhám a hezky si v úkolníčku odškrtávám bod po bodu. To mám ráda. Dělala jsem to i v práci. Ráno jsem si sepsala všechny důležité úkoly a pak je hezky škrtala. Nejhezčím momentem byla počmáraná a přeškrtaná stránka na konci dne. Mimo to mám i čas sama na sebe. Ráno vstanu a nemusím se chvíli o nic starat. Klidně si chvíli poležím v posteli a přečtu pár stránek v knížce. V klidu se nasnídám a sním celou snídani. Nikdo mi ji neujídá a mám čas jí dojíst celou. Během chvil kdy jsem sama, jsem si uvědomila i plno věcí. Já sama nejsem. Pořád v ruce držím mobil nebo klikám něco do počítače. Rozhodla jsem se, udělat si „elektronický detox“. Zní to blbě? Snad ne. Začínám tím, že už si nebudu nosit do postele mobil. Nebudu ho ani tahat do ložnice, protože když tam někde je, jsem schopná na něj čumět do půlnoci. První noc proběhla v pořádku a já spala jako pařez.



Máme čas sami na sebe. Teda kdyby v televizi nekopali do míče nebo nehonili puk po ledu.  To jsou manželovy chvíle, které nenarušuji, protože se mi nikdy na položenou otázku nedostane odpovědi. Jak do toho může být tak zabraný? Já stíhám telku, mobil a ještě na něj mluvit. Když tedy neběží nějaké sportovní utkání nebo na něj nejde naživo (ještě je tu tato překážka :), máme v plánu kino, večeři a společné čtení. Dřív jsem netušila jak moc fajn je vedle něj jenom sedět a číst si. Občas se na něj kouknout zpoza listů a sledovat, jak je do těch nahuštěných písmenek zabraný. Naučila jsem ho číst. Abecedu ne, ale to, že si vleze do knihovny, vyndá knížku a celou ji přečte. Jeho čtenářský deník už nemá popsanou jednu stránku Honzíkovou cestou, ale musí se vyměnit. Listy už nestačí.


Jééé, já se tak těším. Jsem za náš společný čas neskutečně ráda, i když jsme ho včera odpoledne strávili v IKEA a tahali další nábytek a doplňky. Bylo nám spolu fajn. Nikam jsme nemuseli spěchat, tedy až do určité chvíle, kdy mi bylo sděleno, že už bychom mohli (měli) jet, protože se hraje fotbal. Přestože už jsme rodiče, jsme to stále my dva, a když se nechceme ztratit ve všedním kolotoči života, musíme mít chvíle sami pro sebe. Už se necítím být špatnou mámou. Pochopila jsem, že nám víkendy a kratší volna bez prcka prospívají. Prospívají nám dvěma, ale i všem třem. Prcek pak přijede a v očích má jiskřičky. Září, že nás vidí a umí plno nových věcí. Už říkám, že ho posílám do babča školy. Myslím na něj každou chvíli. V obchodech nakupuji jen pro něj, ale neskutečně relaxuji a těším se až bude doma! A jak to máte vy? Už jste se odpoutala od prcka a vyrazila někam s manželem? Pokud ne, běžte do toho. Uvidíte, jak budete nadšené. 

Přeji hezký víkend,
Vaše Betty.


PS. Začala jsem psaním o Buranu, protože to měl být outfit post nafocený právě na tomto ostrově, ale já jsem teď plná toho, že je prcek na dovče :).

PPS. Fotky jsou našeho dvorního fotografa Honzy Martince.

6 komentářů

  1. Ještě jsem se neodpoutala,ale máme s manželem vizi dovolené jen ve dvou,tže děkuji za pozitivní "nakopnutí" (snad to půjde:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím, určitě do dovolené jděte. Posílám ještě větší virtuální v uvozovkách nakopnutí :)

      Vymazat
  2. Krasny, Pajiku! Ja to rikam porad, ze je potreba si udelat cas jen jeden na druheho, kdyz to jde..Premysleli jsme o celem tydnu, ale zatim zkusime prodlouzeny vikend a uvidime..Jestli babi s dedou prezijou najezd nasich deti, pak uz vsechno :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luciáši, moc děkuji. Začněte pozvolna a pak si dáte krásný týden. My začali postupně. Nejprve jednou nocí, pak víkend, čtyři dny a teď týden. Užijte si to. Budu na vás myslet :)

      Vymazat