S prckem u moře


Slaná voda vonící po melounech, lehce studená, přesně tak aby vám nenaběhla husí kůže a zároveň vás osvěžila. Průhledná jako právě vyleštěný křišťál a modrá jako ty nejúžasnější oči, které jsem kdy spatřila. Ano, jsou našeho prcka a ten má barvu očí po tatínkovi, ale jinak jsou oči moje. Za tím si stojím já i celá moje rodina. To je moře a můj dovolenkový parťák, bez kterého už si snad léto ani neumím představit.

Za mořem jsme už podruhé vyrazili do Chorvatska a já se mu tímto moc omlouvám. Dříve jsem tam nejezdila. Důvod? Asi mé předsudky. To, že tam jezdí samí Češi, že to tam je nic moc a přitom je tam neskutečná příroda, krásné čisté moře a městečka s duší tak starou, že se vám při korzování tají dech, a vy si představujete, co se tam asi stalo a kdo tam žil, jaké byly jejich osudy. V hlavě se vám honí i to, že byste rádi projeli s kočárkem davem, který vás obklopil jako bublina a táhne se pomalu s vámi. Courání, držení se za ruce a tlachání nám na pár let není souzené. Teď už jen koukáme na vystřelující ručičku z kočárku, která ukazuje na bagetu, kterou jí pán vedle nás. Nebo se snažíme rychle najíst, protože lidem okolo nás dochází s naším prckem trpělivost. No jo no, nemůžeme za to, že máme malého zpěváka co má oblibu v házení věcí na zem a strhávání ubrusů ze stolu. Vraťme se zpět, lidí je tam hodně, ale pokud najdete ubytování v klidné oblasti, otevřou se vám i klidné a volné pláže, tak jako nám.

Místo jsme vybrali podle mého valentýnského dárku a to lístků na Ultra Europe Festival. Wow, neskutečný, ale jak to uděláme? Manžel měl už vše vymyšlené. Plán zněl jasně – 14 dní u Splitu i s mými rodiči a my se na čtyři dny zdejchneme. Hezký, ale nepředstavitelný. Ubytování jsme tedy vybrali blízko Splitu, abych mohla za prckem nebo on za mnou a to rychle. Hledali jsme na Airbnb, kde jsme našli apartmán v Podstraně přímo na pláži. Což byla nejlepší volba, protože jsme mohli být jednou nohou na pláži a druhou na terase apartmánu. V podstatě jsme nikdy nic nezapomněli.


Před dovolenou jsem měla několik obav. Jednou z nich byla cesta, kterou prcek zvládl na jedničku. Jeli jsme na noc. Jezdíme tak vždycky. Jéňa téměř celou noc prospal. Úplně se probral v sedm ráno a v jedenáct jsme byli na místě. Na bdělou chvíli jsem měla připravené hračky, knížky a přiznávám se bez mučení, i iPad. Prcek koukal na Krtečka, Včelí medvídky a mašinku Chuggington. Řekla bych, že nejraději má znělky, ale co na tom, koukal se a neplakal. Pokud tedy nejste proti pohádkám v tabletech, na cestu je určitě vezměte. Použila jsem ho až jako poslední možnost, ale použila.


Kromě prvních dní, kdy měl Jéňa 39 a já lítala s chladícími obklady, bylo vše podle domácího režimu. Dvakrát denně spánek a večer uložit mezi osmou a devátou. Nejsem zastáncem výrazných změn denního režimu, myslím, že i na dovolené by měl mít prcek svůj standart. Je na něj zvyklý a ví, co může čekat. Nic ho jen tak nerozhodí a my se pak doma nemusíme trápit s tím, že půjde spát až v deset. Což je čas kdy jdeme spát i my. Hned ráno jsme chodili na pláž a Jéňa se rochňal ve vodě. Měl kyblíček, lopatku a bábovičky, do kterých nabíral kamínky a sypal je do vody. Neskutečně si s nimi vyhrál, a když už ho to nebavilo, přišla řada na gumová stříkací zvířátka. Velmi často si i sám ukázal, že chce přímo do vody a tak jsme šli dělat: spadla lžička do kafíčka … Neměli jsme rukávky ani kruh. Teda kruh byl, ale prcek v něm odmítal být. Před polednem šel prcek spát a já zalehla ke knížce. Po třetí jsme zase plavali a okupovali pláž. Hráli jsme si s Legem, házeli kamínky, dělali bábovky, které moc nedržely, a hráli karty. Největší pomocí nám byli moji rodiče, kteří nám poskytli neskutečný servis. Hlídali, když jsme si chtěli číst (někdy mi přišlo, že hlídají stále), vařili, brali si Jéňu ráno v šest k sobě a vstávali s ním. Chodili pro snídani do pekárny, kde si prcek vybral svůj rohlík a pak šli na obhlídku ovocných sadů. Trávili spolu téměř každou chvíli a Jéňovi to dost prospělo. Začal jíst běžné jídlo připravené pro něj (dříve jenom skleničky) a ládoval se ovocem. Nejraději má červené víno a broskve s melounem.





V půlce týdne jsme se s manželem trhli a odjeli do romantického Splitu. Město je krásné, plné úzkých tajuplných uliček a hezkých podniků. Kvůli festivalu byla všude spousta mladých lidí a staré městečko neskutečně pulzovalo životem. Zatímco my jsme byli ve Splitu, druhá část naší výpravy se jela podívat do Omiše. Obě města stojí zato vidět. My se do Splitu vrátili ještě dvakrát. Na večeři s našimi a pak i s kamarády, kteří bydleli nedaleko.



Druhá půlka dovolené probíhala v klidném módu a zajetých kolejích, jen voda v moři byla chladnější po víkendové bouřce. Jéňa do ní nechtěl a tak jsme pořídili malý bazének ve tvaru autíčka, ve kterém se vyřádil a osvěžil. Pokud se vaše dítko bojí moře a nemáte v blízkosti brouzdaliště nebo bazén, je tenhle malý nafukovací skvělou volbou. A co bylo dál? Koupání, smích, někdy i slzy, první samostatné krůčky, unavení prarodiče, vyspalí rodiče a několik vymazaných tub opalovacích krémů.

Mějte se krásně,
Vaše neopálená Betty.

P.S.  Milé Chorvatsko, moc se ti omlouvám a říkám to před všemi: Je tam u tebe krásně jen ti vaši číšníci by mohli být milejší.

P.P.S. Dovolená s prckem se dá zvládnou, ale chce to tři T. Trpělivost, timing a teamovou práci :)

Žádné komentáře