Jedenáctiměsíční prcek

Usedám na židli v kuchyni a opravdu se těším, že zabořím prsty do klávesnice. Víte, po kolikáté to už je? Nechci kecat, ale číslice míří ke dvacítce. Já prostě nemám klid. Musím se tomu smát. Jednou je to zvonící telefon s důležitým hovorem od neodbytného operátora, podruhé se v chůvičce ozývá vřískot. Prcek vstává předčasně. Asi nechce, abych ho tu zase pomlouvala. Potřetí mi někdo ťuká na okno. „Nebereš telefon. Vezeme ti stůl.“ No neberu. Nemám ho totiž u sebe, chci psát. Takže řeším stůl na terase, který je jiný než jsem si představovala. Je velký. Opět žhavím dráty a řeším. Zase nic nenapíšu, ale teď, teď tu koukám do monitoru a ruce jedou jako namydlené. Jdeme na to. Prckovi už bylo jedenáct měsíců a blížíme se k obrovskému milníku malého cvrčka.

Baby bio

Váha: 9, 5 kg

Délka: 77 cm

Počet zubů: 6

Počet nočního krmení: 0

Počet nočního vstávání: 0

Nejdelší spánek přes den: 2,5 h

Počet spánků přes den: 2

Baby skills

Stojím. Mami já stojím. Nebojte. Prcek ještě nemluví, ale vidím to na něm. Vidím, že by to nejraději vykřičel do vesmírů. Je to asi týden, co se snaží stát sám. Je to chvilinka a někdy se o to pokusí a je ihned na zemi, ale děsně ho to baví. Nejraději si stoupá na stole na terase. Kam samozřejmě nesmí, ale já, i když to nerada přiznávám, ho tam občas nechám vylézt. Musím se potom smát. Přijde mi jako malý surfař na obrovské vlně, který vyvažuje a snaží se sjet s grácii. Když stojí nebo se opírá o nábytek a začne hrát hudba, změní se surfař v tanečníka. V tu chvíli bych ho nejraději umačkala v náručí. Zpočátku se pouze pohupoval, ale s postupem času přidal i nové taneční prvky – šermuje ručičkami, tleská a kývá hlavičkou. Přísahám, netuším od koho to má.

Z vášnivého tanečníka se mění prcek i v mazla. Bála jsem se, že náš kluk se mazlit nebude a já mu budu ukradená, ale opak je pravdou. Sedím na sedačce, on přileze a položí si hlavičku do klína a čeká na mé pohlazení. Někdy takto vydrží i pár minut, což je u prcka nadlidský výkon, protože pokud nespinká nebo není přikurtovaný v kočárku, je v neustálém pohybu. Vlastně i ve spánku dost cestuje … Kromě mazlení nám dává i pusu. Jednou jsem to na něj zkusila. „Jéňo, dáš mi pusu?“ Naklonil se a dal mi jí! Byla jsem nadšená a hned to všem nutila a hlavně nutila prcka, aby to zopakoval. Neudělal to. Stejně tak jako ostatní věci jako jsou paci, paci pacičky nebo kde má oči. Umí to, ale ukáže vše, jen když se mu chce. Má svojí hlavu a to je dobře.

Kromě tance a mazlení i zpívá. Tedy nezpívá, ale když hraje hudba a on rozvlní své křivky, začne i pořvávat. Zvuky vydává neustále. Hejá, mííí, mama, tata. Tata pro něj už má význam a správný. Volá tak na taťku, kterého miluje. Někdy mi je to až líto, jak se po celém dni se mnou, má k tatínkovi. Tohle je hold úděl maminek. Vypadá to, že táta bylo první slovo, ale ne. Byla to máma nebo spíš mama a říkal to vždy ve chvílích, kdy si stěžoval, někde spadl nebo mu prostě bylo ouzko. Takže máma bylo první slovo. Teď to tu mám černé na bílém a nikdo mi už nemůže nic vyvrátit. Jenže on už to neříká… Co s tím?

Naučil se neplakat hned po probuzení, pokud u něj nikdo není. Prodloužila se nám tak rána. Vzbudí se okolo šesté a pak do tři čtvrtě na sedm žvaní v postýlce a na chvíli ještě usíná. Jeden týden vstal i v devět. Což pro mě byl celkem stres. Hrozně jsem se bála, co se děje, protože normálně takhle nespí, ale zároveň jsem se bála, abych ho nevzbudila. Zkontrolovala jsem ho v osm. Spal namáčknutý v rohu postýlky a zlehka oddychoval. Ten týden byl boží, protože vstával většinu dnů v osm. Teď jsme zase vzhůru v šest.

Jinak musíme vše zavírat. Dokáže si otevřít záchod a vyndat si Domestos koule. Všechno bylo modré jakoby od inkoustu a prcek samozřejmě také. Ještě teď má flek na nožičce a ruce pustily do zelena. (Stalo se to totiž dnes.) Rád vizitýruje v kuchyni a z chlebníku si bere celý pecen chleba, který pak kouše. Chleba je přestěhovaný a tak si otevře skříňku a vysype celý pytlík se sojovým mlékem. Vždycky najde něco, co jsem nedala jinam nebo neschovala a já pak uklízím a uklízím. Na doporučení lékařky jsme ho nechali jíst samotného. Všechno je všude. Jen ne v pusince, ale to je asi normální. Nejraději míchá lžičkou a pak jí odhodí a strčí ruce do misky. Paráda. Ale jinak umí pít i z brčka.

Už mu bude rok. A já, jsem neskutečně nadšená z toho, jaký je i když často melu z posledního.

PS: Psaní článku jsem přerušila ještě třikrát. Přišla návštěva, vzbudil se prcek a přijel manžel. Dopsala jsem ho následující den.

PPS: Za následující dva dny a neptejte se proč ...