Na místě budoucího činu (Co vzít mamince do porodnice)

čtvrtek 5. března 2015
Přicházíme k vrátnici, tají se mi dech a začínám být nervózní. Manžel je naprosto v pohodě a ryze prakticky se ptá: Kde je tady parkoviště? Víš, až tě sem povezu a budu řvát, pozor žena rodí.“ Nevím proč, ale neodpovím a jsem ještě nervóznější. Mineme vrátnici a následují schody, které už znám, protože jsem tu byla navštívit kamarádku před rokem a půl. Za tu dobu se tu nic nezměnilo. S kamením v žaludku otvírám obrovské dveře a vstupuji do historické budovy, která vznikla už před 1. světovou válkou. Opravdu. Už tak dlouho tu stojí a vypadá stále stejně – tedy podle mě.

Hrozně mě to zaskočilo a nevím jak se mám cítit. Na jednu stranu mi přijde, že to, že je nemocnice tak stará vypovídá o jejich tradici a o zkušenosti. No, ale jinak? To ty pokoje, chodbu, vůni jídelny nemohou nějak opravit, eliminovat, zkulturnit? Jsem nervózní jako před zkouškou. No vlastně možná i vyděšená jako bych si tam už měla lehnout a rodit. Chce se mi brečet, že by se mi bouřily hormony. Ano chci brečet, když slyším pláč novorozence. V hlavě se mi rodí myšlenky: „Doprčic, co budu dělat, když bude plakat náš mrňous, taky se rozpláču? Pomůže mi to v něčem? Klídek, vše se zmákne. Po chvíli hledání pokoje číslo 11, který mezi 12 a 13 nebyl, jsme vklouzli do tichého pokoje, kde nás uvítala usmívající se kamarádka.

Ona se smála! Byla v pohodě a mě to úplně uzemnilo. Čekala jsem zhroucenou vysílenou mámu, která se bude litovat, sedět na nafukovacím kruhu a bude nám vyprávět, jaký byl porod peklo. Ihned jsem se uklidnila a hltala každé její slovo. Všechno brala s nadhledem a náruči držela krásného Míšu, který spokojeně spinkal a já si říkala: „Takhle prosím, takhle to chci.“  Nadšená byla i z dárků. Přinesla jsem jí velké balení Bepanthen Care masti a pak věci pro ni. Hlavně jídlo, protože tam nevaří jako v Alcronu.


Před tím než jsme vyrazili do porodnice, uvědomila jsem si, že v dnešní době vůbec nemyslíme na matku jako takovou, ale spíš na prcka. Ať už se jedná o zdraví matky v těhotenství. Slyšíme jen to, že se vše bude řešit až po porodu, když mi to bylo předhozeno poprvé, nenechala jsem si nic namluvit a zatlačila doktora do rohu. Důrazně jej ujistila, že já to řešit budu a udělám už v tuto chvíli maximum pro to, abych byla zdravá a mohla se pak o malého postarat. Nechci teď nic zanedbat, ale s takovou by to šlo velmi rychle. Vidím to blbě? Druhým příkladem jsou návštěvy v porodnici. Jdeme navštívit mamču, ale dárky neseme jen malému, který z toho stejně rozum nemá. Ano, potěší to, ale za mě je potřeba hýčkat i tu mámu. Ona mu dala život, protrpěla si své. Opravdu to tak má být. Má ve všem dostat mimčo přednost? Je to úplně stejné jako dárky, které jsem dostala, když jsem začala žít sama. Předesílám, že jsem za ně ve finále byla moc ráda, ale dostat k narozeninám vysavač nebo mikrovlnku sice potěší, ale nenadchne.

Co teda vzít mamince (kamarádce) do porodnice jako dárek?
Nejprve jí naťuknete a klidně se zeptejte, co jí teď chybí. Tak jsem to udělala já a vyšla z toho:
  • Hořká čokoláda, zeleninový fresh a balík sušených jablek. 
  • Dárkový košík se sušeným nebo čerstvým ovocem  (Víme, co máš ráda.)
  • Balíček s čajem podporující kojení, olejíčkem na tělo, éterický olej na uklidnění (Víme, že to zmákneš, ale trochu ti chceme pomoct.)
  • Knížku s věnováním a schovanou společnou fotografií (Jsi to stále ty!)
  • Trendy top, se kterým se dá kojit (Brzy vyrazíme na kafe.)
  • Poukaz na masáž a relaxaci (Zasloužíš si užívat si.)
A co vzít pro prcka?
  • Bepanthen Care mast (Usnadníme ti život.)
  • Oblečky (Říkala jsi, že ti něco chybí.)
  • Edukativní hračky (Bude chytrá/á jako opice:)
  • Rámeček na fotky (Hrozně to uteče a budeme chtít vzpomínat.)
Květina také potěší, ale nejprve se zeptejte, jestli jí v porodnici může mít maminka na pokoji.
A co ten můj klid, který jsem díky kamarádce získala? Po 10 minutách byl fuč! Zavolala mi švagrová a řekla: "Neboj, takovýhle porod má 1 z 10 ... " Ne, nepropadám panice, všechno dopadne jak má. 

Vaše Betty.

3 komentáře

  1. Důležité je se nestresovat porodem. Já zažila oba a nyní je to něco co si ani nedokáží vybavit. Trhání zubů cítím do dnes ale vzpomínky na porod jsou někde fuč.
    Důležité je být v klidu a užívat si pohybů, kopání a chvilek kdy jsi ještě sama :) ... Myslím na tebe. :*

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji :) Snažím se nestresovat, ale někdy mě to přepadne. Hlavně, když jsem stále před samotnou porodnicí, ale cesta je ještě daleká a já si ji chci ještě užít.

    OdpovědětVymazat
  3. Neboj, on jak se ten porod bude blížit, tak se dokonce začneš i těšit:-))...a i kdyby byl porod jakýkoli, tak jedno vím jistě - až za tebou přijdu do porodnice na návštěvu, tak budeš také zářit štěstím:-)) a bude ti úplně jedno, jakou čokoládu nesu - hlavně, že ji mám:-)))...

    OdpovědětVymazat