Budeme mít prcka

Sedím u mého oblíbeného hrnku s čajem a hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Tenhle článek jsem díky bezesným nocím měla 10x napsaný, ale teď ne a ne dostat myšlenky z hlavy a začít ťukat do klávesnice. Zase klikám na tlačítko se šipečkou a všechno mažu. Ach jo. Ptám se proč, proč zrovna teď, když už jsem měla náladu a sedla si k počítači. Proč, když jsem přesně věděla, jak bude celý příspěvek vypadat? Možná je to tím, že už nesedím s pokrčenýma nohama schoulenýma pod sebou, ale zaujímám tu nejpohodlnější polohu a k psaní jsem si neudělala kafe, ale čaj. Asi je to tím, že se mi pomalu, ale jistě vzdouvá pod šaty bříško a v něm už začíná kopat náš malý rošťák. Ano jsem těhotná!

Prcek je tady a zrodí se z lásky a vzájemné důvěry.
Zjištění doslova jiného stavu doprovázelo mnoho smíšených pocitů. Byla jsem nadšená, ale zároveň jsem se strašně bála a nevěděla, jestli je to správně. Hlavou mi běželo: "Je opravdu pravý čas na to, abych se stala maminkou?" "Je to tak jak jsem si plánovala?" Chtěla jsem ještě chodit do práce a podílet se na dalších projektech, které se před námi pro další rok otevíraly. Je těžké se najednou všeho vzdát ...  A tahle úvaha byla a doufám stále bude naprosto lichá. Někomu to možná přijde sobecké, ale proč bych se měla vzdávat věcí, které mám a dělám ráda. Opět se mi zatočila hlava a já se ponořila mezi tisíce myšlenek a nápadů, jak si vše zařídit tak, abych nemusela slevovat ze svých nároků. Nechci, aby mi mé dítě řídilo život, ale aby svůj život žilo společně s tím mým. Přeci jenom to, jací jsme a co rádi děláme, nás utváří a dělá šťastnými. A já si přeji, aby to malé stvoření vidělo své rodiče šťastné a takové, jací doopravdy jsou. Je to bláhové? Naivní? Možná ano, ale budu se všemi silami snažit, dostát svých slov.
Počáteční obavy mě doprovází neustále, ale zároveň se bojím, aby byl prcek v pořádku. A to mě utvrzuje v tom, že se ubírám správným směrem. Jsem v 18 týdnu těhotenství, a přestože jsem z mnoha věcí vykulená, začínám se těšit. Ano, začínám. Někdy si za tyhle slova připadám zlá a sobecká, ale věřím, že je to naprosto normální. Jedná se o velkou změnu a pro mě krok do neznáma. V mém břichu se usídlil malý uzlíček plný života, o kterém jsem donedávna kromě ranních nevolností a únavy nevěděla a přesto vidím jak semnou zamával. Navazuji nový vztah, který se neustále mění a vyvíjí. Ono totiž stačí, když jej poprvé cítíte nebo ho vidíte na ultrazvuku, jak kope a rozhazuje ručičkama a vám se podlomí kolena. Přesně tak, jako když vidíte svoji životní lásku.
Jsou chvíle, kdy si nejsem jistá a pak mi vytrysknou slzy štěstí, právě ve chvíli kdy slyším bušit jeho srdíčko a zjistím, že je to kluk! Vím, že ho budu milovat a udělám vše tak, aby ani jeden z nás v životě nezalitoval. Těším se na něj a společně s mým manželem vstupujeme do další fáze našich životu. Budu už konečně dospělá? Myslím, že ne, ale na tom mateřství nestojí. Můžu být skvělou mámou s duší holčičky. Držte mi palce, ať se se vším poperu, protože tohle bude neskutečná jízda.

Užijte si dnešní večer. Já si zalezu do postele, udělám mátový čaj a začtu se do nově pořízené knížky a možná, že si opět pustím myšlenky na špacír. Budu mít čas si číst i na mateřské, pssst. Určitě :)

5 komentářů

  1. Moc gratuluji a přeji ať je vše v pořádku. Sama mám dvě děti a nebýt tolik práce, smíšených pocitů a obav, šla bych snad do dalšího. Jenže pak přijde otázka "Chceš mít v dnešní době vážně tři děti?" ... Asi ne...
    Zrovna jsem ve fázi kdy jsou samostatné, takže se občas s Kubou vydám do kina, volno proležíme v pelechu a oběd si objednáme on-line, nač zase v noc stávat, nakupovat pleny a řešit vše okolo. Nicméně je to neskutečně krásný pocit, ten pocit "být mámou".
    Závidím a přeji ti to... Jste krásný pár a věřím, že budete dokonalá rodinka. Lucy angel-inspiration.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme! Připravuji se na to každým dnem a všřím, že nakonec vše zmákneme. Hlavní je i opora partnera. Vůbec jsem netušila, že máš dvě děti!!!

      Vymazat
    2. Souhlasím, podpora partnera je velmi důležitá. Já osobně vím o čem mluvím. :) Kuba je skvělý (snad již brzy) manžel a nejlepší táta pod sluncem.
      Netušila? Tak teď už to víš. :) Jsem pyšná máma dcery Lucinky (11) a syna Sebastiena (5).
      Šla bych klidně ještě do jednoho ale pouze v případě, že vyhraji sportku :D

      Vymazat
  2. Pájí, běží mi mráz po zádech a slzy mám na krajíčku...moc krásně napsané! Moc moc ti gratuluji a přeji Ti, aby si měla svůj život i s malým, stejný, jako dosud - tedy šťastný, kouzelný a zamilovaný:-). S dítětem život nekončí, ale naopak začíná a uvidíš, že objevíš zcela nové obzory, které Ti nic nevezmou, ale naopak Tě obohatí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, děkuji moc. Je to zvláštní, ale krásné. Jednou jsem nadšená, podruhé se strachuji co budu dělat, ale tak to asi má být. My gratulujeme vám. Ať jste všichni zdraví.

      Vymazat