Druhé společné Vánoce


Brambory vesele bublají v hrnci, houby se máčí ve vlastní šťávě a cukroví se sladce tetelí na podnose. Začínají Vánoce a letos o den dříve. Já si totiž přeji Vánoce bez stresu, neutlučeného salátu, který je dostatečně slaný a bez řevu našeho prcka. Všechno raději připravuji o den dřív, tak abychom na Štědrý den museli udělat jen to nejnutnější.

Je ráno, ten magický den, kdy už se tak nějak automaticky budím s dobrou náladou. Vstánu z postele a doufám v nemožné. Poodhrnu závěs a s nadějí nakoukám ven. Nic, žádný sníh, žádná bílá křupající peřina, která by ovinula stromečky a nám přidala na lepší náladě. Sníh a Vánoce prostě patří k sobě a tohle jsou snad druhé v mém životě, kdy sníh není. Co naplat, jdu se pomazlit s prckem, který už nekompromisně volá „Mamí“ do chůvičky. Miluji, když si pro něj jdu do postýlky. Je ještě rozespalý a tak strašně moc touží po objetí.

Dopoledne společně s manželem a prckem blbneme a spřádáme plány, já dodělávám krkonošský hubník s bramborovým salátem a pouštíme si koledy. Nebudu vám nic nalhávat. Koledy byly asi tři, protože manžel se na nás už nemohl dívat a možná nás ani nechtěl poslouchat. Zpívala jsem já i prcek. Tedy pokouší se o zpěv. Zpívá: „laaaalaaaa.“ Já se s vařečkou od salátu rozjedu tak, že ho máme i na dveřích a manžel má dost. Smějeme se a přidáváme taneční kreace. Na koledy. Umíte si to představit? Nekecám, máme to zdokumentované a naše taneční video jsme posílali rodině. Myslím, že ve Star Dance bychom byli jasní favorité :D. Dorazila k nám i vánoční návštěva s domácím bezkonkurenčním vaječňákem zvaným Hejdučák. Nandali jsme do misky malou salátovou ochutnávku a snili o tom, jaký bude večer, a co nám to ten Ježíšek asi naježí. Já neustále mlela o stativu a to už od mých narozenin, takže celkem dlouho. A můj Ježíšek už začal být na toto téma trošku alergický. Nakonec jsem pojala podezření, že na něj musel zapomenout, nebo mi ho už z principu pod stromeček nenadělí. Takticky jsem několik hodin před nadílkou začala mlčet.


Po prckově spánku jsme chtěli vyrazit z mlhy ven na hory, kde mělo být hezky. V plánu byla procházka a pak hurá domů na řízky. Plán to byl hezký, ale i na horách byla mlha, která by se dala krájet. Nikdo nás ven nevyštval. Jen zvonek a další přátelé s přáním krásných Vánoc. Já to mám tak ráda. To jak Vánoce dokážou sbližovat. Lidé jsou na sebe tak nějak hodnější a dokážou si odpouštět. Snaží se dopřát i těm, kterým během roku úplně přáno není a doma je taková nepopsatelná energie. Něco, co je tak nějak hřejivé, měkké jako ta nejoblíbenější peřina, kterou nás přikrývala babička se slovy: Mám tě ráda, krásné sny.“ Jsou voňavé, jiskřící a plné tradic. Tak schválně, jaké tradice dodržujete?


My prostíráme o jeden talíř navíc. Prostřeno máme pro pocestného, který by se mohl objevit u našich dveří. Během štědrovečerní večeře nevstáváme od stolu, chceme se sejít i v příštím roce. Pod talíř si dáváme šupiny z kapra a několik mincí. To abychom v příštím roce netrpěli nouzí. Po rozbalení dárků pouštíme skořápky a lijeme olovo. U olova jsme se letos pobavili. Nedokázali jsme se shodnout nad tím, co pak nám to ten osud do nového roku připravil. Hokejku, golfovou hůl, ananas, smůlu. No, nevím, ale to přemýšlení a úsměvy dodaly Vánocům tu pravou šťávu.




Nejvíc mě dojal prcek. Asi to bude klišé, ale Vánoce s dětmi jsou opravdu to nejkrásnější. Už ani neřešíte, co dostanete, nemáte horečku a nešmírujete v klíčové dírce. To už přebírají vaše děti, ale vy se těšíte, co ten váš drobeček dostane a jaké budou jeho reakce. Byly pompézní. Radost v očích, úsměv a jeho „jééé“, na vše, co bylo zabalené a mohl to přinést nebo rozbalit. Co bylo uvnitř, ho nechávalo naprosto chladným. Ihned běžel pro další balíček a nehledě na majiteli, trhal a trhal.






Druhý den se opakovalo to samé s babí a dědou. Rozdával, trhal a užíval si pozornost. Blonďatý anděl, který se ďábelsky vrhal pod stromek a tahal i ty největší dary. To je náš kluk, se kterým jsme trávili již druhé Vánoce, letí to, viďte. A já se těším na všechny další.

Vánoce byly krásné, plné odpočinku. Nekmitala jsem celé dny v kuchyni, a když už jsem tam byla, byl tam i můj manžel nebo maminka i s dědou a za to jim moc děkuji. Stejně tak celé rodině za tu pohodu, společné chvíle a samozřejmě i dárky.

Jaké byly Vánoce u Vás?

Přeji Vám vše nejlepší do nového roku. Už jsem Vám přála asi třikrát, tak Vám to sem píšu jen takto. Nechci Vás nudit J.

Vaše Betty

PS. Stativ je doma, ale rozbaloval se mezi posledními. Byla jsem napnutá jako kšandy. Manžel to se mnou má těžký. Stativ měl už doma a já mu na otázku ve zprávě: „Co děláš?“, odpovím: „Jdu si koupit stativ, těším se“ … tohle se mi stává hodně často. Nebo: „víš, mně nevadí, že už to nemají. Ta barva se mi stejně nelíbí.“ Už to bylo doma.

PPS. Venku sněží, Hurááá.




Žádné komentáře