Balím do Barcelony


Balím, ale moc mi to nejde. Loni v létě jsem byla těhotná … pak po porodu a podle toho vypadá i můj šatník. Potřebuje oživit. Zabalím kufr a zase ho vybalím. Koukám na počasí a v chůvičce slyším oddechování. Mám ještě čas. Vyndávám a zkouším šortky, tílka, trika. Nic se k sobě nehodí a skoro nic neladí. Jeden model mám, ale pak?

No co, jdu se uklidnit a zabalit kufr prckovi. Ten jede také na prázdniny, ale k babičce a dědovi. Jeho kufřík mám zabalený v raz dva. Jo, kdyby to takhle šlo mně. Vracím se zpět a skládám vyházené věci do kufru. Přidám knížky a pár dalších svršků. Kufr má zase sto kilo a já, jakmile na místě vybalím a budeme s holkama chtít vyrazit do města, budu nad věcmi stát a bude se mi chtít plakat. Znám se. Ach jo. Já zase nemám co na sebe.

Jediné co mě uklidňuje, je to, že první naše kroky povedou do obchodů … Už se těším. Zítra dopoledne odlétáme. Máte pro naši dámskou jízdu tipy na restaurace, bary a obchody?

šortky/Please
top/Esprit
pantofle/Birkenstock
brýle/Komono//Freshlabels
plavky/Calzedonia


Díky moc a mějte se krásně! Já jdu asi zase přebalit kufr.
Vaše Betty.


PS. Někdy si přijdu šílená, ale uklidněte mě, že to tak máte také … 

Žádné komentáře