Balím, ale moc mi to nejde. Loni v létě
jsem byla těhotná … pak po porodu a podle toho vypadá i můj šatník. Potřebuje
oživit. Zabalím kufr a zase ho vybalím. Koukám na počasí a v chůvičce slyším oddechování.
Mám ještě čas. Vyndávám a zkouším šortky, tílka, trika. Nic se k sobě nehodí
a skoro nic neladí. Jeden model mám, ale pak?
No co, jdu se uklidnit a zabalit kufr prckovi.
Ten jede také na prázdniny, ale k babičce a dědovi. Jeho kufřík mám
zabalený v raz dva. Jo, kdyby to takhle šlo mně. Vracím se zpět a skládám
vyházené věci do kufru. Přidám knížky a pár dalších svršků. Kufr má zase sto
kilo a já, jakmile na místě vybalím a budeme s holkama chtít vyrazit do
města, budu nad věcmi stát a bude se mi chtít plakat. Znám se. Ach jo. Já zase
nemám co na sebe.
Jediné co mě uklidňuje, je to, že první naše
kroky povedou do obchodů … Už se těším. Zítra dopoledne odlétáme. Máte pro naši dámskou jízdu tipy na
restaurace, bary a obchody?
šortky/Please
top/Esprit
pantofle/Birkenstock
brýle/Komono//Freshlabels
plavky/Calzedonia
Díky moc a mějte se krásně! Já jdu asi zase
přebalit kufr.
Vaše Betty.
PS. Někdy si přijdu šílená, ale uklidněte mě, že
to tak máte také …
Žádné komentáře