Já máma vs. já těhulka


Lehká naivita těhulkám sluší a je u nich vítána. Proč? No, protože já kdybych nebyla naivní, asi by mi během těhotenství vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Být máma je někdy strašně těžký a výživný, ale stoprocentně to stojí za to. 
Dnes už chápu úsměvné pohledy a poznámky kolegů rodičů, když jsem jim vyprávěla o tom, jak budu našeho prcka vychovávat a co všechno budeme dělat. Chápu, proč se mi manžel smál a říkal: „No jo, ty porodíš supermana, který si sám bude měnit plenku.“ Samozřejmě, že jeho slova zněla lehce jinak, ale to sem raději nebudu psát.  Všichni brali mé představy s úsměvem a raději mi je nevyvraceli. Větu: „Uvidíš, až budeš mít dítě.“ Jsem slýchala téměř každý rozhovor, týkající se výchovy dětí.

Že jde do tuhého a vše nebude podle mých představ, jsem pochopila již na porodním sále. Ve chvíli, kdy se těhule stávala mámou. Brzo, viďte. Už tam jsem porušila několik mých názorů. Samozřejmě, že jsem měla porodní plán, ale naštěstí jsem jej do porodnice nevezla. Co jsem porušila? Nechtěla jsem rupnout plodovou vodu. Ve chvíli, kdy se mě porodní asistentka zeptala, jestli chci rupnout plodovku, že bude porod rychlejší, dychtivě jsem vyhrkla: „Ano, samozřejmě. Udělejte to.“  Nepřála jsem si  Epidural a žádné další chemické látky. Jakmile přišla další silná kontrakce, nutila jsem manžela, ať opět zavolá sestřičce a dají mi něco na bolest. Hned, prosím. Naštěstí už bylo pozdě a já to musela zvládnout sama, bez berliček. Chtěla jsem nechat dotepat pupečník a víte co? Já vůbec nevím kdy a kdo přestřihl pupeční šňůru.  Bylo mi to jedno. Byla jsem mámou pár minut a věci kolem mě se děly jinak, než jsem si představovala.

Celé těhotenství jsem mluvila o tom, že prcek se dlouho nebude dívat na televizi a tablet nebo mobil? Tak to už vůbec ne. Vždyť je všude okolo tolik jiných vjemů a zábavy. Budu mu číst, budeme stavět kostky, chodit na vycházky a bude pohoda. Napsala jsem pohoda? No tak ta opravdu nastala, když jsem posadila prcka do houpátka a pustila mu DuckTV. Ano, pustila jsem mu ji i přesto, že jsem říkala, že to neudělám. Nevydržela jsem ho zabavit na tak dlouho a potřebovala jsem si dojít na toaletu a nasnídat se. No a mobil? Po tom jde jak blázen a nedivme se, když nás s ním stále vidí. Já bych ho potom chtěla taky. Zatím mu ho nedávám, ale někdy, když jedeme dlouho autem a už jej přestane vše bavit, pustím mu Kláru Vytiskovou a její ukolébavku Pro Emilku a on si chrochtá blahem. Za týden jedeme do Itálie a já mám do auta v iPadu připraveného Krtečka …


Abych mohla napsat článek ...


Žádné plastové hračky. Tvrdila jsem, že u nás nebudou. K tomu jsem ještě hlásala, že nebudeme kupovat hory hraček. Z počátku jsem se toho držela a hraček jsme měli málo a ani jich nebylo mnoho plastových, ale po tom co si prcek u švagrové dokázal sám vyhrát i dvě hodiny, jsem zavítala do hračkářství. Pořídila si věrnostní kartu a nakoupila plný koš. A hádejte, hraje si doma s hračkami jako u své sestřenky? Ne. Má nejraději, když si hrajeme s dřevěnou káčou a čtu mu říkanky. (Jupííí)


Realita je mnohem lepší než představy.

Celkově jsem si myslela, že to bude relativní pohoda. Budeme chodit s kočárkem stále na Náplavku na Farářské trhy, sedět u kávy a kochat se letní Prahou. Párkrát jsem tam s kočárkem byla, ale pohoda to úplně není, protože probojovat se davy lidí u stánku je někdy nadlidský výkon. Do toho na vás někteří lidé koukají skrz prsty a nadávají, co tam vůbec s kočárem lezete.  I to se bohužel děje.

Vždycky jsem si říkala, že budu ta upravená maminka. Snažím se o to, ale někdy to prostě nejde. Třebas jednou, když prcek plakal a nemohl zabrat. V sedm ráno jsem po ulici chodila v noční košili s rozcuchanými vlasy a v manželových Crocsech o velikosti 42. Já mám 36. Naštěstí to bylo v malém městečku, kde mě nikdo neznal.
Jsme stále stejní, ale o něco bohatší.

Mateřství vám převrátí život naruby, ale je jen na vás jak se s ním poperete a co vše si necháte změnit. Já už se vracím ke svému normálnímu životu. Dokážu si užívat a brát prcka sebou. Chci, aby on v této chvíli žil náš společný život a nehodlám sedět doma a čekat až se vyspinká. Šťastná máma rovná se šťastné dítě. A to, že si hraje s plastovými hračkami a věcmi, které mamince úplně nevoní? To je úplná malichernost. Kompromisy dělám, ale nejsou na úkor nikoho.

Jak jste na tom vy? Jaké byly vaše představy a jaká je realita? 

Pokud vás toto téma zajímá, mrkněte na první díl Máma vs. Těhulka od Bepanthenu.


PS. Když to čtu, musím se smát. Ještě jsem tvrdila, že mu nikdy nedám smažený sýr. Držte mi palce.

PPS. Nevěřila jsem, že se stanu přeborníkem v rychlém pojídání jídla a popíjení kávy.

PPPS. Nikdy neříkejte nikdy.

14 komentářů

  1. :D tak to je trefný:) Ale ten smažák jsem Tomovi opravdu ještě nikdy nedala a to mu je 6 let! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D snad ani já ho Jeníčkovi nedám, ale jak píšu Nikdy neříkej nikdy. :)

      Vymazat
  2. Bud v klidu ja Vítkovi smažák ještě nedala :-))). ..nikdy ale neříkám nikdy ;-))

    OdpovědětVymazat
  3. Počkej až mu ho dají někde na výletě ve škole :DDD

    OdpovědětVymazat
  4. Musím se smát sama sobě, jak jsem v těhotenství řešila nej kočárek, stylovy hadříky, vše aby ladilo. Po příjezdu domů z porodnice jsem zůstala v obývacím pokoji, Ema točí tři overaly co jsou pro mne nejjednodušší na prebalovani, vše co potřebuje ponožky je pasé. V kočárku zatím pláče! Prostě realita je úplně jiná ;-) Jo a plastove barevné hračky jsem zatím strčila do šuplíku, ale nevím jak dlouho tam zůstanou ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Je to tak. Taky mám pár stylových, ale nepraktických kousků schovaných v šuplíku. Máme teď období, kdy se nechce přebalovat a vůbec oblekat. Takže jednoduchost vpřed. Tak ať brzy přestane plakat!!!

      Vymazat
  5. Přesny �� jako bych videla sebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak koukám, že je to skoro všude stejné :) Děkuji za komentář, Betty

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Así ano :))) Děkuji za komentář a přečtení. Betty.

      Vymazat
  7. Bezva clanek👍🏼 Ja nedavno psala na svem blogu zase o predstavach vs. realite v tehotenstvi (heelsandbabypowder.wordpress.com). Materstvi me za par dni ceka a jsem fakt zvedava jak dopadnu, protoze zatim ziju ve sve naivni bubline a taky se dusuju, ze zadna telka, iphone, plastovy, nedej boze moc barevny, hracky...no pobavila jsem se😂 Zase si prijdu neco precist...👌🏼

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, děkuji moc za komentář. Tvůj článek si ráda přečtu a držím palce v nadcházejícím období.Betty

    OdpovědětVymazat